V 70. a 80. letech 20. století docházelo k únosům japonských občanů severokorejskými tajnými agenty. Unesení občané nebyly nijak politicky či strategicky významní, mohlo se jednat o starší lidi i o náctileté školáky.

Důvodem únosu byla především znalost japonštiny, zvyků a způsobů chování, které pak museli v utajení v KLDR vyučovat, nebo poskytnutí falešné totožnosti pro severokorejské špióny, kteří měli infiltrovat Jižní Koreu. 

Pchjongjang únosy Japonců přiznal již v roce 2002 a pěti z nich umožnil návrat do Japonska. 

Symbolem únosů japonských obyvatel se pak v průběhu let stala tenkrát 13ti letá dívka Megumi Jokoto, která byla unesena při cestě ze školy. Dle severokorejského prohlášení je již mrtvá, ale japonským příbuzným bylo povoleno se na 5 dní setkat v mongolském Ulanbátaru s její vnučkou Kim Eun-Gjong. 

Osudy dalších však nejsou jasné.

Japonsko pochopitelně tato neuzavřená problematika velmi trápí a jeho cílem je začít  s vyšetřováním a dohledat  všechny své občany unesené severokorejskou vládou.

Japonský premiér Šinzó Abe slíbil, že jakmile bude vyšetřování zahájeno, upustí Japonsko od některých sankcí vůči KLDR. Mohlo by tak například zrušit embargo na vstup severokoresjských lodí, které plují v rámci humanitárních misí, do japonských přístavů. Zrušit by se také mohla cestovní omezení mezi KLDR a Japonskem.

V závislosti na tom, jaké pokroky vyšetřovatelé budou dělat, Tokio také zváží poskytnutí humanitární pomoci Severní Koreji. 

Náš úkol neskončí, dokud nepřijde den, kdy rodiny všech unesených nebudou mít zpět své děti.

Japonský premiér Šinzó Ab