Vitejtevkldr.cz



Organizace

Veškeré níže zmíněné organizace se snaží podporovat mírové využití jaderné energie, chemických i biologických látek a to pouze ve prospěch lidstva a udržitelného rozvoje a zamezit jejich využití při vojenských účelech. Zároveň také slouží jako mezinárodní inspekční orgány, jenž dohlíží na dodržování bezpečnostních standardů, monitorují a prověřují bilaterální a mezinárodní úmluvy o nešíření ZHN.

Biologické zbraně

 V poslední době stále vzrůstá obava z bioterorismu, z utajené modernizace a rozšiřování biologických zbraní. Dochází také k přehodnocení situace, z níž vyplývá, že:

  • hrozba akcí biologického terorismu je, ve srovnání s minulostí, mnohem větší (recepty na výrobu biologické zbraně jsou dnes na internetu),
  • včasná detekce osob či teroristických skupin hodlajících použít biozbraně a paralyzování přímých bioteroristických akcí jsou krajně obtížné,
  • opatření zaměřená proti bioteroristické hrozbě, pokud vůbec existují, mají, až na několik výjimek, pouze minimální podporu a finanční zabezpečení.

Jelikož pokus o založení Organizace pro zákaz biologických zbraní skončil v roce 2006 neúspěchem, začala se touto problematikou zabývat Světová zdravotnická organizace, která ustanovila skupinu expertů a pověřila je revizí základního dokumentu organizace z r. 1970 nazvaného „Health Aspects of Chemical and Biological Weapons“. Výzkum a vývoj biologických zbraní ale pobíhá dál. Námi sledovaný aktér – KLDR – je jedním ze subjektů, jenž se na tomto poli již od 60. let zabývá utajenými a extrémně nebezpečnými experimenty a od 90. let pravděpodobně tyto zbraně testuje na lidech.

Chemické zbraně

Organizace pro zákaz chemických zbraní – OPCW

Organizace pro zákaz chemických zbraní je mezinárodní organizace se sídlem v nizozemském Haagu vytvořená v roce 1997 za účelem zajištění dodržování Úmluvy o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a jejich ničení. Jejím hlavním cílem je zcela vyloučit v zájmu všeho lidstva možnost použití chemických zbraní. Splnění tohoto záměru představuje nejen likvidaci stávajících arzenálů chemických zbraní a zabránění šíření chemických zbraní resp. komponent pro jejich výrobu, ale současně předpokládá vytvoření účinného systému, který pomůže státům chránit se v situacích, kdy by přes veškeré úsilí o zákaz chemických zbraní byly tyto zbraně použity. Jedná se o samostatnou mezinárodní organizaci, ovšem spolupracující úzce s OSN.

Mezi hlavní úlohy OPCW vyplývající z Úmluvy patří:

  • chemické odzbrojení,
  • likvidace stávajících zásob chemických zbraní,
  • kontrola nešíření chemických zbraní prostřednictvím předkládání deklarací a notifikací jednotlivými smluvními státy a následnou verifikací deklarovaných údajů mezinárodními inspekčními týmy,
  • pomoc smluvním státům a ochrana proti případnému použití chemických zbraní,
  • mezinárodní spolupráce smluvních států v oblasti mírového využití chemického odvětví – KLDR tuto smlouvu nikdy nepodepsala.

Jaderné zbraně

 Největší a nejdůležitější je agentura s celosvětovou působností nesoucí název Mezinárodní agentura pro atomovou energii, známá pod českou zkratkou MAAE, či anglickou zkratkou IAEA. Více regionálně zaměřenou organizací je Asian nuclear safety network (ANSN). Tato organizace se zabývá především státy jihovýchodní Asie, Pacifiku a Dálného východu. Ještě úžeji specifikovanou je organizace s názvem Organizace pro energetický rozvoj Korejského poloostrova (KEDO), jež vznikla s cílem zastavit jaderný výzkum především konkrétně na území KLDR a zajistit mír na Korejském poloostrově.

Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE)

MAAE (International Atomic Energy Agency – IAEA) je nejdůležitější nezávislou mezivládní organizací v systému OSN pro vědu a technologii v oblasti mírového využívání jaderné energie v souladu se Smlouvou o nešíření jaderných zbraní. V případě porušení mezinárodních dohod jsou na jednotlivé státy uvalovány sankce. V současné době má 151 členských států. Její sídlo se nachází ve Vídni.
MAAE byla založena roku 1957 jako odpověď na obavy z možných důsledků používání jaderné energie.
Jejím cílem je urychlit a rozšířit využití atomové energie pro mír, zdraví a prosperitu celého světa. Pokud to bude v jejích silách, bude zajišťovat, aby pomoc poskytovaná jí samotnou, na její žádost nebo pod jejím dohledem či kontrolou nebyla využívána tak, aby sloužila jakýmkoli vojenským cílům.

Orgány MAAE

Generálním ředitelem je od prosince 2009 Jukia Amano z Japonska. Nejvyšším orgánem MAAE je Generální konference (GC – General Conference), které se účastní zástupci všech členských států. Schází se většinou každý devátý měsíc v roce, aby mohla schválit program a rozpočet na rok následující. Jejím dalším úkolem je výběr generálního ředitele a přijímaní nových členů.

Podřízeným orgánem Generální konference je Nejvyšší rada (BG – Board of Governors), jež se skládá z 35 členských zemí volených na zářijové konferenci. Rada předkládá návrhy a doporučení Generální konferenci, schvaluje vydávané publikace a bezpečnostní standardy.

Práce MAAE

Národní mír a bezpečnost

Klíčovou úlohou agentury je přispívat k mezinárodnímu míru a bezpečnosti pro blaho světového sociálního a ekonomického vývoje. Agentura je postavena na třech základních pilířích, které byly vytyčeny ihned po jejím vzniku: jaderná verifikace a záruky, bezpečnost a ochrana, věda a technika. Pro MAAE pracuje skupina inspektorů, kteří již více než 40 let ověřují, zda není jaderný materiál využíván pro vojenské účely. Kontroly probíhají v souladu se všemi mezinárodními smlouvami a úmluvami, které podepsalo přes 145 států po celém světě.

Ochrana lidí a životního prostředí před škodlivým ozářením

MAAE se také zabývá ochranou lidí a životního prostředí před škodlivým ozářením, což je hlavní cíl druhého pilíře. Pomáhá zemím modernizovat jaderná zařízení a zároveň se je snaží připravit na mimořádné události, které mohou nastat. I toto je samozřejmě obsaženo v mezinárodních úmluvách, normách a pokynech.

Mírové využití jaderné energie

Ve třetím pilíři se MAAE snaží prosadit mírové využití jaderné energie pro rozvoj vědy a techniky především ku prospěchu rozvojových zemí. Přispívá tak k boji proti chudobě a znečištění životního prostředí pro lepší a bezpečnější budoucnost.

V roce 2005 obdržela celá organizace Nobelovu cenu za mír, avšak i přesto čelí všeobecné kritice za svou neakceschopnost. Sama agentura nemůže udělovat žádné sankce a všechny prohřešky vůči Smlouvě o nešíření jaderných zbraní řeší OSN. Úspěchem pro MAAE  se mohlo zdát odhalení severokorejských jaderných podvodů v roce 2002, které byly následně ze strany OSN potrestány. Nic však nezabránilo odstoupení KLDR od smlouvy. Dá se tedy říci, že ve výsledku byla tato akce spíše neúspěšná. Problém spočívá v samotných představitelích států, kteří nechtějí na svém území cizí pracovníky, kteří by mohli odhalit hrubé porušování mezinárodních smluv. Často se tedy stává, že tyto prohřešky vyjdou na veřejnost s několikaletým zpožděním, což pro MAAE rozhodně není dobrou vizitkou.

Porušování dohod o zárukách uzavřených s MAAE
MAAE v KLDR

V Asii se MAAE angažuje především v KLDR, která se od 50. let 20. století zabývá jaderným výzkumem. Jejím inspektorům nebyl několikrát povolen vstup do země a kontrola jaderných zařízení, popřípadě jim byla zpřístupněna pouze jejich část. Těmito činy na sebe KLDR stále uvaluje nové sankce za porušování dohod a narušování světové bezpečnosti. KLDR se stala členským státem MAAE 16. 9. 1974 a 12. 12. 1985 podepsala Smlouvu o nešíření jaderných zbraní, za což jí SSSR oplátkou slíbil čtyři lehko vodní reaktory pro výrobu elektrické energie.
Dle článku III Smlouvy o nešíření jaderných zbraní musí přistupující stát do 18 měsíců uzavřít s MAAE dohody o zárukách. Po této lhůtě KLDR oznámila problémy s formuláři k podpisu, načež jí byly poskytnuty formuláře nové a lhůta k podpisu byla prodloužena o dalších 18 měsíců. KLDR uzavřela dohodu o zárukách až v roce 1992, tedy vice než s 5. letým zpožděním. Navíc svůj podpis podmínila několika požadavky, jako například odstranění jaderného amerického arzenálu z Korejské republiky a zrušení každoročních tréninků vojsk Spojených států amerických a Korejské republiky.

Žádost o umožnění kontroly výzkumných zařízení

MAAE se ale nadále obávala, že je KLDR vlastníkem jaderného reaktoru, je schopná vyrábět jaderné zbraně a v návaznosti na to požádala Pchjongjang o umožnění kontroly výzkumných zařízení. Tento požadavek byl zamítnut. Později bylo zjištěno, že na severokorejském území dochází pravděpodobně k tajné stavbě jaderného výzkumného zařízení Jŏngbjŏn a byly odhaleny nesrovnalosti v soupisu veškerého materiálu, který se na severokorejském území nacházel.
V následujících letech byl MAAE nabídnut neomezený přístup do pěti ze sedmi jaderných zařízení a omezený přístup do zbylých dvou, popřípadě jednorázová kontrolora ve všech sedmi výzkumných zařízení. Ani jeden návrh nebyl přijat jako dostačující. I přes to proběhlo během let 1992 – 1993 šest kontrol, během kterých bylo zjištěno falšování množství zpracovaného plutonia. 

Uzavření výzkumných zařízení

V polovině 90. let byla MAAE konečně umožněna celková kontrola a po jejím uskutečnění mohla agentura potvrdit, že 5MW(e) reaktor, laboratoř pro radiochemii a zařízení na výrobu paliva byly uzavřeny.
Dále byla uzavřena výstavba na 50MW(e) zařízení v Jŏngbjŏnu a ukončen provoz 200MW(e) jaderného reaktoru v Tchäčchŏnu.

Další kontroly zamítnuty

Ovšem další snahy o kontrolu byly později opět často zamítány a inspektorům povolován pouze omezený vstup do výzkumných zařízení.  Později byly také pořízeny satelitní snímky dvou staveb, ve kterých se skladuje použité palivo. Ze snímků bylo zřejmé, že se KLDR stavby pokusila před orgány MAAE zatajit a skrýt uprostřed přírody. KLDR obvinění popřela, objekty hájila vysvětlením, že se jedná o vojenské prostory, ale kontrolu inspektorů MAAE nepovolila. Po urgování KLDR ke vpuštění inspektorů do země a po dalších sporných nálezech MAAE oznámila, že nemůže vyloučit zneužití programu ze strany KLDR.   

Tajné vyjímání paliva z reaktoru

V roce 1994 KLDR oznámila, že v blízké době hodlá vyjmout palivo ze svého 5MW(e) reaktoru. Inspektoři MAAE samozřejmě požadovali, aby mohli být přítomni a měli možnost odebrat vzorky ke zkoumání. Přítomnost jim byla odsouhlasena, ale odebírání vzorků nikoliv.   Přes slib zpřístupnit MAAE vyjímání paliva začala KLDR s odčerpáváním již o několik měsíců dříve. Generální tajemník MAAE oznámil, že již bylo odebráno takové množství paliva, že historii paliva reaktoru není možné zjistit. Jelikož KLDR stále odmítala úplnou inspekci MAAE, rozhodla se Rada guvernérů pozastavit veškerou technickou pomoc. 

Vystoupení z MAAE

Reakcí bylo opětované oznámení o odstoupení jak z MAAE, tak od Smlouvy o nešíření jaderných zbraní a následné vyhoštění posledních dvou inspektorů ze země. Díky posílení pravomoci MAAE v rámci Programu 93+2 (Název plánu odrážel fakt, že byl navržen v r. 1993 se záměrem jeho realizace do dvou let) mohla agentura o několik let později vyzkoušet novou techniku analýzy vzorků plutonia, které měla k dispozici a odhalit další nesrovnalosti. Dle výsledků KLDR uvedla nižší množství plutonia, než separovala. Následně MAAE opět požádala o speciální inspekci a její odmítnutí jen prohloubilo podezření o pokračujícím severokorejském jaderném programu.

Roku 2002 bylo oznámeno, že Spojené státy americké mají důkazy, že KLDR nevyvezla veškerý jaderný odpad, jak ji přikazovala smlouva. Později KLDR svůj jaderný program přiznala, ale následně ho začala hájit a obvinila americkou vládu z nedodržení mírových podmínek.

Odstoupení ze Smlouvy o nešíření jaderných zbraní

O několik měsíců později KLDR opět odmítla jednat o povolení vstupu inspekce a v té době bylo také odhaleno zaslání severokorejských raket typu Scud do Jemenu. Krize vyvrcholila roku 2003 odstoupením od Smlouvy o nešíření jaderných zbraní a oznámením, že se země již necítí být vázána dohodami o zárukách uzavřenými s MAAE. Toho roku španělské noviny El Pais popsaly situaci na severní části Korejského poloostrova jako nejzávažnější problém, kterému MAAE v dané době čelí.

Jaderné testy

O tři roky později KLDR podnikla svůj první jaderný test, čímž si vysloužila od RB OSN několik sankcí, mimo jiné i poskytnutí transparentní ho přístupu k informacím, dokumentům, jaderným zařízením i jednotlivcům, kteří jsou do jaderných aktivit země zapojeni. KLDR ovšem oznámila, že sankce odmítá přijmout a požádala MAAE o odstranění veškerých sledovacích zařízení a vykázala ze země její inspektory. Zároveň pohrozila, že pokud se Rada bezpečnosti OSN neomluví jak za sankce, tak za kritiku první zkoušky rakety dlouhého doletu Täpchodong-2, nebude mít jinou možnost, než přistoupit k nezbytným obranným opatřením, aby ochránila nejvyšší zájmy státu. 

Následně na to provedla roku 2009 druhý jaderný test a roku 2012 vypustila z odpalovací rampy v Tongčchang-ri Raketu Unha-3. Poslední jaderný test byl proveden v únoru roku 2013. 

KLDR také průběžně vyhrožuje Spojeným státům americkým i svému jižnímu sousedovi jaderným útokem, vypovídá mírové dohody a hovoří o reálné možnosti rozpoutání druhé korejské války.

MAAE se již několik desetiletí pokouší o zastavení severokorejského jaderného programu, denuklearizaci KLDR a o kontrolu výzkumných jaderných zařízení. Situace se ale spíše neustále zhoršuje a bez ohledu na veškeré legislativní překážky a sankce podnikla KLDR již tři jaderné testy. Z dostupných informací vyplývá, že MAAE neměla nikdy k dispozici kompletní přehled severokorejských jaderných aktivit a nikdy nemohla poskytnout záruku, že jaderný program KLDR je pouze mírového charakteru.

Asian Nuclear Safety Network (ANSN)

ANSN vznikla v roce 2002 s cílem spolupracovat na získávání a sdílení informací, znalostí a zkušeností týkajících se jaderné bezpečnosti mezi státy.
Současnými členy jsou ČLR, Indonésie, Japonsko, Korejská republika, Malajsie, Singapur, Filipiny, Thajsko a Vietnam. Pákistán a Bangladéš se zapojily do aktivit zaměřených na jadernou bezpečnost. Státy, které činnost ANSN podporují, jsou Francie, Německo, USA a Austrálie.
Od roku 2008 do roku 2010 proběhly tři mezinárodní setkání s cílem projednat bezpečnostní strategie organizace. Vizí ANSN do roku 2020 je poskytovat udržitelnou regionální spolupráci, podporovat členské země a vytvářet silnou a fungující síť humanitní a IT pomoci.

Organizace pro energetický rozvoj Korejského poloostrova (KEDO)

Roku 1994 podepsaly Spojené státy americké a KLDR rámcovou dohodu, ve které se KLDR zavazuje k zastavení svého jaderného výzkumu. Od USA na oplátku za to měla získat mimo podpory také finance na stavbu dvou lehko vodních reaktorů a každoroční dodávku těžkého ropného oleje a to až do chvíle, dokud nebude postaven první ze dvou lehko vodních reaktorů.
Na podporu těchto cílů byla 9. 3. 1995 Spojenými státy americkými, Japonskem a Korejskou republikou založena Organizace pro energetický rozvoj Korejského poloostrova, neboli KEDO. Zakládající státy jsou zároveň i členy Správní rady.
Cílem organizace je zajistit mír a bezpečnost na Korejském poloostrově a zabránit rozšiřování jaderných zbraní.

Dále se přidaly:

  • 1995: Nový Zéland, Austrálie, Kanada
  • 1996: Chile, Argentina, Indonésie
  • 1997: Evropská unie, Polsko
  • 1999: Česká republika
  • 2000: Uzbekistán

Raketový program

Haagský kodex nešíření balistických raket (HCOC)

Cílem Haagského kodexu je od jeho vzniku v roce 2002 omezit šíření balistických raket na základě dobrovolné výměny výročních hlášení a notifikací o plánovaných startech kosmických objektů. Ke konci roku 2011 měl HCOC 134 signatářů.

KLDR a OSN

Podle Charty OSN má Rada bezpečnosti (RB OSN) hlavní odpovědnost za zachování mezinárodního míru a bezpečnosti. Rada bezpečnosti má 15 členů: pět stálých (ČLR, Francii, Ruskou federaci, Spojené království a USA) a 10 nestálých členů volených Valným shromážděním na dvouleté funkční období (každý rok je volena polovina z nich).

Sankce OSN

Na základě kapitoly VII Charty OSN může Rada bezpečnosti vyzvat členské státy k opatřením nevojenského charakteru za účelem udržení nebo obnovení mezinárodního míru a bezpečnosti. Běžně se těmto opatřením říká sankce. Ty mají mnoho forem, např. plošné ekonomické a obchodní sankce nebo zbrojní embarga, zákazy cestování či finanční a diplomatická omezení. Smyslem sankcí je přimět příslušný stát, aby postupoval v souladu s cíli stanovenými Radou bezpečnosti, aniž by bylo nutné použít násilí.
K sankcím, jako donucovacímu prostředku, Rada bezpečnosti sahá v případech, kdy je ohrožen mír a selhalo veškeré diplomatické úsilí. Sankce mají mnoho forem, např. plošné ekonomické a obchodní sankce nebo zbrojní embarga, zákazy cestování či finanční a diplomatická omezení. Smyslem sankcí je přimět příslušný stát, aby postupoval v souladu s cíli stanovenými Radou bezpečnosti, aniž by bylo nutné použít násilí.

Členské státy a mnohé humanitární organizace vyjadřují někdy obavy z možných nežádoucích důsledků sankcí na nejzranitelnější vrstvy civilního obyvatelstva, mezi které patří staří lidé, postižení, uprchlíci nebo matky s dětmi. Ozývají se i obavy z vedlejších ekonomických dopadů na jiné, zejména sousední země. Proto převládá přesvědčení, že formu a uplatňování sankcí bude nutné výrazně zdokonalit. Negativní dopady mohou být omezeny přímým začleněním humanitárních výjimek do rezolucí Rady bezpečnosti a lepším zacílením sankcí. V poslední době se narůstající podpoře těší takzvané „inteligentní sankce“, které se snaží vyvíjet tlak spíše na vládnoucí elitu než na běžnou populaci a snižují humanitární dopady. Patří mezi ně například zmrazení finančních prostředků a zablokování finančních transakcí elit či subjektů, které svým jednáním uvalení sankcí způsobily.

KLDR a sankce OSN

KLDR je zemí, která nerespektuje smlouvy, ani nařízení a nezastraší ji ani sankce, které na ni uvaluje OSN za její narušování světového míru a porušování paktů.
OSN se na území KLDR zabývá především jadernými zbraněmi. Ty jsou v posledních letech velmi aktuálním tématem mezinárodních vztahů. Jak již bylo zmíněno v předchozích kapitolách, KLDR podnikla na začátku roku 2013 svůj třetí jaderný test a od té doby napětí mezi stalinistickým režimem, Spojenými státy a Korejskou republikou neustále vzrůstá. Zatímco OSN zpřísňuje sankce za porušení světové bezpečnosti, média po celém světě spekulují o hrozbě vojenského konfliktu mezi oběma Korejemi a jaderné války zaměřené proti největšímu severokorejskému nepříteli – Spojeným státům.
První sankce ale byly na KLDR uvalené již v roce 2006, kdy země provedla svůj první jaderný test. Bylo vydáno několik rezolucí, jako například rezoluce 1695, která odsoudila raketové zkoušky, či rezoluce 1718, která odsoudila severokorejskou jadernou zkoušku a uložila sankce na jakékoliv transferové manipulace raketových komponentů a luxusního zboží. Jak je ale vidět z chování KLDR, ani tyto sankce zemi nedonutili ukončit svůj jaderný program. Naopak je odmítla s tvrzením, že svůj jaderný test podnikla pouze za cílem zajištění své bezpečnosti a jakýkoliv další sankční tlak bude považovat za vyhlášení války. Odsouzen byl i druhý jaderný test z roku 2009, ale ani tentokrát sankce nezabránily v pokračování testování, které proběhlo o čtyři roky později.
Náhledy na jaderný program se mezi pěti stálými členy OSN od počátku značně lišily. Prudká kritika ze strany Spojených států amerických byla vždy zmírňována ČLR a Ruskem. Snahou ČLR bylo a stále je zachování stabilní situace v regionu, jelikož by jí kolaps severokorejského režimu nepřinesl nic dobrého. V současné době se společně s Ruskem staví spíše „proti“ KLDR, jaderné testy odsuzuje a souhlasí se zavedením sankcí RB OSN.

Sankční režim vůči KLDR zahrnuje
  • Všechny členské státy OSN budou bránit importu do a exportu z KLDR následujících zařízení: bojové tanky, obrněné transportéry, těžké dělostřelecké systémy, bojová letadla, útočné helikoptéry, válečné lodě, rakety a raketové systémy a veškerý materiál jako například náhradní součástky k těmto zařízením.
  • Další zařízení, na něž se vztahují sankce, jsou vyjmenovány ve zvláštním seznamu. Ten zahrnuje veškeré předměty a materiály, které by jakýmkoli způsobem mohly přispět k rozvoji jaderných programů, výrobě balistických střel a vývoji jakýchkoli zbraní hromadného ničení.
  • Sankce se také vztahují na dovoz veškerého luxusního zboží do KLDR
  • Rezoluce RB zakazuje dovoz a vývoz know-how, včetně služeb a jakékoli pomoci, která by mohla sloužit k vývoji, výrobě a údržbě všech vojenských zařízení, specifikovaných v rezoluci.
  • Rezoluce dále zavazuje členské státy, aby okamžitě zmrazily všechny fondy či jiné finanční a ekonomické zdroje, které se vyskytují na jejich území a jsou vlastněny či kontrolovány, ať přímo či nepřímo, osobami či jinými entitami, které byly Radou bezpečnosti identifikovány jako přímo zainteresované nebo poskytující podporu jaderným programům a jiným programům zbraní hromadného ničení KLDR. To se vztahuje i na osoby a jiné entity, které jednají jejich jménem nebo na jejich podporu.
  • Na osoby, které jsou jakýmkoli způsobem zainteresovány v jaderných a dalších zbrojních programech, se vztahuje zákaz cestování. Týká se to i jejich rodinných příslušníků.
  • Všechny členské státy se v zájmu prevence nezákonného obchodu s jaderným, chemickým a biologickým materiálem na výrobu zbraní musí podílet na inspekcích zásilek do a z KLDR.
  • RB také rozhodla o výjimkách z finančních sankcí. Týká se to finančních zdrojů na základní potřeby obyvatelstva, včetně potravin, léků, ale i možnosti splácet osobní půjčky, pojištění apod.