Zbraně hromadného ničení
V současné době jsou za zbraně hromadného ničení považovány ty zbraně, které jsou koncipované tak, aby byly schopny usmrtit velké množství lidí, nebo způsobit velké materiální škody. Jsou určeny k ničení civilních i vojenských cílů. Obecně se za zbraně hromadného ničení označují jaderné zbraně (včetně radiologických), biologické zbraně a chemické zbraně. Spíše ojedinělé a obecně nepřijaté jsou názory, že za zbraně hromadného ničení lze považovat například strategické bombardování velkých rozměrů složené jinak z jednotlivých zbraní, které za zbraně hromadného ničení považovány nejsou.
Během let 1945, 1946 a zčásti i 1947 však byl ještě patrný nedostatek nařízení, směrnic či vládních dokumentů zabývajících se zbraněmi hromadného ničení (ZHN), především jadernými zbraněmi. Ty v tomto období stály mimo hlavní zájem společnosti. Chápány byly jako ostatní vojenské prostředky a stejně tak s nimi mělo být i nakládáno. Přibližně od roku 1947 začalo docházet k silnému nárůstu počtu promluv o zbraně hromadného ničení a stejně tak i došlo ke změně jejich vnímání.
Cílem bylo představit zbraně hromadného ničení jako vojenský nástroj, který má však zásadně větší dopad na válku než ostatní zbraně a který se svými ničivými schopnostmi zcela vymyká všem standardům vojenského konfliktu. Proto se začal šířit názor, že by zbraně hromadného ničení měly být zakázány či alespoň kontrolovány.
Tuto snahu začal vyvíjet americký prezident Truman po shození atomových bomb na dvě japonská města. Jaderné zbraně chápal jako nebezpečí pro civilizaci, jejichž užití je podle něj morálně jen těžko obhájitelné. Jeho představa získala velmi rychle silnou podporu ve společnosti i v politice. Byl to také on, kdo poprvé použil termín zbraně hromadného ničení.
V OSN byl tento termín oficiálně přijat a následně byla vytvořena definice zbraní hromadného ničení, které jsou odlišné od zbraní konvenčních.
Stále ovšem panovala domněnka, že se zbraně hromadného ničení má být zacházeno zcela shodně jako s těmi konvenčními, avšak tyto názory se naštěstí nedokázaly výrazněji prosadit.
Později byly jako hlavní představitelé zbraní hromadného ničení označeny zbraně jaderné a díky jejich nebezpečnosti začala být omezována jejich role ve vojenských plánech.