Až do konce Korejské války, do poloviny 20. století, byl Korejský poloostrov jednotným územím. 

Zemi stvořil dle legendy roku 2333 př. n. l. bájný princ Tangun. Podle oficiálních údajů však začaly první vesnice, zabývající se hospodářstvím a chovem zvířat, vznikat již přibližně roku 6000 př. n. l. Od 1. století př. n. l. do pozdního 9. století n. l. tu vládly tři nejznámější korejská království: Kogurjo, Pekče a Silla. Ve 14. století pak bylo založeno království Čoson, což je jméno, které pro sebe Severní Korea používá do současnosti.

Po staletí Korejský poloostrov náležel do čínského civilizačního a vazalského okruhu, ale o jeho kontrolu usilovalo i Japonsko a Rusko. Na konci 19. a na začátku 20. století proběhly mezí Čínou, Ruskem a Japonskem boje o Koreu, které pokaždé vyhrálo Japonsko. Korea se tak až do konce druhé světové války ocitla v jeho moci. 

Po japonské kapitulaci roku 1945 na korejském území nebyl nikdo, kdo by zemi vedl. Severu se tedy ujalo Rusko a jihu Spojené státy. S cílem sjednotit Korejský poloostrov byla roku 1950 zažehnuta Korejská válka. Po dlouhých bojích skončila roku 1953 uzavřením příměří a rozdělením poloostrova v oblasti 38.rovnoběžky na komunistický sever (KLDR) a demokratický jih (Korejská republika). 

Prvním a věčným prezidentem KLDR se stal Kim Ir-sen.