Životopis Věčného vůdce Kim Ir-sena

Kim Ir-sen, první a věčný prezident Severní Koreje, se těší věčné slávě a nekonečné oddanosti u všech Severokorejců. Byl a je pro ně někým výjimečným.

Byl to bezpříkladný vlastenec, národní hrdina, nepřemožitelný vojevůdce s ocelovou vůlí, jeden z vynikajících vedoucích představitelů mezinárodního komunistického a dělnického hnutí, velký vůdce čtyřicetimilionového korejského lidu, soudruh, který po dobu více než čtyřiceti let obětoval vše ve svém osobním životě jedině boji za svobodu a štěstí lidu a za vítězství revoluce.

Jeho rodina pochází z provincie Jeonju, ale Kim se narodil v malé vesnici Mangyungbong poblíž Pchjongjangu. Rodiče, otec Kim Hjong-jik a matka Kang Pan-suk měli ještě další děti, dva chlapce Kim Chul-ju and Yung-ju. Rodina nebyla nejchudší, ale nadbytkem také neoplývala. Dle oficiální verze se účasnily protijaponských aktivit a během japonské okupace Korei uprchli do Mandžuska. Tam se Kim Ir-sen, ještě jako student, přidal ke komunistickému svazu mládeže, načež byl v letech 1929-30 za své aktivity nakrátko uvězněn. Po druhé světové válce, kdy byl Korejský poloostrov rozdělen na sever a jih, se ujal moci na severu a ustanovil zde pod záštitou Sovětského svazu provizorní komunistickou vládu. V letech 1945-1956  probíhalo postupné upevňování kultu jeho osobnosti. Po vzniku Strany práce Severní Koreje (Čoson) v roce 1946 se stal jejím místopředsedou. V únoru 1946 byl vybrán za předsedu Prozatímního lidového výboru, fakticky fungujícího jako severokorejská vláda, a roku 1949 se stal také předsedou Korejské strany práce.

S upevňujícím se postavením Kim Ir-sena byly postupně všichni jeho odpůrci podrobováni sebekritice a následně odstraněny z politického života. Na začátku roku 1958 se již dala jeho vláda prohlásit za autokratickou s pevným kultem osobnosti. Roku 1972 byla vydána nová ústava, a Kim Ir-sen usedl do nově zřízené funkce prezidenta. Jeho mandát měl pětileté cykly − každých 5 let byl opětovně volen. Po své smrti mu byl přiznán titul věčný prezident.

Za manželku přijal ženu jménem Kim Čong-suk, dle oficiálních pramenů nejstatečnější bojovnici Korejské revoluční osvobozenecké armády, a matku budoucího Drahého vůdce, Kim Čong-ila.

Kim Ir-sen byl pro svůj národ tím nejčistším Korejcem, nejkorejštějším z Korejců všech dob. Byl charismatickým vůdcem, který měl svůj národ dovést k blahobytu.

Všeobjímající otcovská náruč

Od 70. let začal být Kim Ir-sen vyobrazován jako otec národa, moudrý, chápavý a laskavý Santa Claus, který má vždy čas udělit cennou radu, otevřít náruč dětem svého národa a pečovat o svůj lid s rodičovskou láskou.

Zemí se začali šířit příběhy, které vyprávěly touhy lidí vidět svého vůdce a octnout se v jeho všeobjímající náruči. Některé příběhy jsou ale až příliš podobné konfuciánské mytologii a historickým příběhům vyprávějícím legendy o korejských vládcích.

Kim Ir-sen nebyl jen otcem a vůdcem, ale byl také největším myslitelem země a teoretikem. Všechny jeho rady byly pečlivě zaznamenávány a otišťovány společně s jeho fotografií v novinách. Rady byly vždy krátké, o několika slovech a řečené tak, aby je pochopilo i malé dítě. Dle severokorejského hesla zobrazovaného ve všech médiích bylo nejdůležitější bezpodmínečně sledovat pokyny velkého vůdce za všech okolností, plně pochopit, že on je největší muž, který hraje rozhodující roli v řízení mas a revoluce.

Když Slunce zapadne

Dle oficiálních údajů zemřel Věčný vůdce Kim Ir-sen ve dvě hodiny ráno, 8. června 1994 ve věku 82 let. Státní smutek byl nařízen až do plánovaného pohřbu, 17. června. Jeho smrt provázel pláč, nekonečné zoufalství a neutuchající smutek celého národa. Kdo nebrečel upřímně, musel být dobrým hercem. Nedostatečný pláč ukazoval na malou oddanost vůdci a byl po zásluze potrestán.

Vládu nad zemí převzal roku 1997 jeho syn, Kim Čong-il.

15. dubna slaví Severní Korea Den Slunce. Tento nejvýznamnější severokorejský svátek oslavuje narození Věčného vůdce Kim Ir-sena.

15. duben byl oficiálním národním svátkem a tři roky po smrti Kim Ir-sena, tedy v roce 1997, byl přejmenován na Den Slunce. Severokorejci si tento významný den připomínají návštěvou míst, které mají spojitost s Věčným vůdcem. Je to mimo jiné také Mangyongdae, vesnice, kde roku 1912, dle oficiálního životopisu,  Kim Ir-sen spatřil  světlo světa.

Během celého dubna probíhají velké oslavy, tance, přehlídky, promenády a atletické soutěže. Lidé přináší k sochám Věčného vůdce tisíce květin a klaní se na znamení oddanosti a úcty.

Velký vůdce, soudruh Kim Ir-sen, bude vždy s námi

Odkaz Kim Ir-sena je nesmrtelný. V mateřských školkách děti poslouchají místo pohádek legendy o činech Kim Ir-sena, ve školách se učí jeho životopis nazpaměť a celý národ opěvuje jeho celoživotní boj proti nenáviděnému západnímu kapitalismu a imperialismu. Každý občan musí nosit na klopě dobře viditelný odznak s jeho portrétem, či odříkat jeho moudré výroky kdykoliv a kdekoliv je o to požádán. 

Předimenzované sochy Věčného vůdce i propagandistické malované obrazy jsou vidět po celé zemi. Lidé se jim chodí klanět a pokládat před ně květiny speciálně vyšlechtěné na počest Kim Ir-sena, fuchsiové Kimirsenie.

V každé domácnosti, v každé kanceláři i v každém vagónu metra musí být holá zeď věnovaná jeho oficiálnímu zarámovanému portrétu. Po smrti Drahého vůdce, Kim Čong-ila, se k němu přidal i jeho portrét. Domovní hlídky mají neomezené právo kontrolovat stav a čistotu portrétů. Sebemenší smítko prachu může být důvodem k trestu za neloajálnost.

Kim Ir-senovo tělo je  již více jak 20 let uloženo v mauzoleu v Pchjongjangu.  Přesto mu jeho neotřesitelný kult osobnosti zajišťuje, že zůstane věčným prezidentem KLDR a každý jeho nástupce se bude muset spokojit s titulem o stupeň nižším.