Jaderná zbraň je zbraň hromadného ničení. Ničivé působení jaderné zbraně je dáno energií, která se uvolňuje při jaderném výbuchu, jehož základem je jaderná reakce. Mezi okamžité účinky jaderných zbraní patří tlaková vlna, světelné a tepelné záření, pronikavá radiace, seismická vlna, elektromagnetický impuls.

Z hlediska principu jsou rozlišovány dvě základní skupiny jaderných zbraní – štěpné jaderné zbraně a termonukleární jaderné zbraně. Kombinací těchto základních skupin mohou být zkonstruovány jaderné zbraně se specifickými vlastnostmi.

Štěpné jaderné zbraně

Štěpná jaderná zbraň musí obsahovat nadkritické množství štěpných látek (obvykle uranu 235 nebo plutonia 239). Do okamžiku roznětu zbraně musí být její náplň podkritická. K dosažení nadkritického stavu jsou používána dvě základní konstrukčně-technická uspořádání – implozní a hlavňové. V implozním uspořádání dochází výbuchem vysoce účinných klasických výbušnin, obklopujících podkritickou štěpnou náplň k jejímu prudkému rovnoměrnému stlačení (implozi), čímž přejde do nadkritického stavu. V hlavňovém uspořádání roznětu jaderné zbraně jsou dva nebo více kusů podkritického množství štěpného materiálu vstřeleny explozí klasické výbušniny vůči sobě uvnitř zařízení, tvarem připomínajícím uzavřenou dělovou hlaveň.

Termonukleární jaderné zbraně

Termonukleární jaderné zbraně využívají k uvolnění energie principu jaderné syntézy. Jaderná syntéza je proces, při němž se atomová jádra lehkých prvků (např. deuteria, tritia, lithia) spojují a tvoří jádro těžšího prvku. Pro iniciaci jaderné syntézy se využívá štěpné řetězové reakce.

Jak to všechno začalo

Počátek severokorejského jaderného programu se datuje od 50. let 20. století. První zmínky o jaderných zbraních na Korejském poloostrově dokonce spadají až do roku 1941, tzn. ještě několik let před první použití jaderných zbraní ve válce. O jaderném programu KLDR se nedá mluvit přímo jako o vlastním výzkumu, spíše ale jako o využívání poznatků „vypůjčených“ v jiných zemích. Přesto ale existuje několik vědců, kteří na něm mají své zásluhy. Za zakladatele severokorejského jaderného výzkumu je považován I Sǒng-gi – chemik, jenž vystudoval obor chemické inženýrství na Kjótské císařské univerzitě a který je znám díky vynálezu vlákna vinalon. I Sǒng-gi byl považován za hlavní osobnost severokorejského jaderného programu a je také jedním z mála vědců, jejichž jméno a osoba je veřejně známá. Roku 1965 byl jmenován ředitelem Institutu pro výzkum atomové energie a v dubnu 1984 ředitelem Akademie věd.

Zápočet z jaderné technologie

Na rozvoji severokorejského jaderného programu mají ale svou zásluhu i vědci z jiných zemí, jako jsou např. SSSR a Pákistán. Sovětský svaz se angažoval od samého počátku, kdy již mezi lety 1947 a 1950 vyslal do KLDR své inženýry a techniky, kteří zde měli zkoumat naleziště uranu. Pracovníci byly úspěšní, jelikož KLDR následně do SSSR zaslala 9000 tun tohoto radioaktivního chemického prvku. V roce 1948 byla v KLDR založena Pchjongjangská technická škola, která byla v roce 1951 přejmenována na Kim Čchäkovu technickou univerzitu. Bylo zde také založeno oddělení jaderné technologie a jaderné elektroniky. O čtyři roky později vznikl pod Akademií věd institut pro výzkum atomové energie a následně byl roku 1956 v Pchjongjangu založen další institut, tentokrát ve spolupráci se SSSR a to pro výzkum radiochemie. Na všech univerzitách a institutech se v průběhu let začaly vyučovat předměty týkající se jaderné technologie.

Studium v SSSR

Snaha o pochopení jaderné energie během let neustávala, spíše naopak. Do zahraničí bylo vysíláno k jejímu hlubšímu studiu nemálo severokorejských vědců. Mezi nimi i Čchö Hak-kŭn – budoucí premiér z ministerstva pro atomovou energii– jenž studoval na univerzitě v Moskvě a na Institutu pro jaderný výzkum v Dubně. Dohoda se Sovětským svazem umožnila vycestovat za účelem vzdělávání se v tomto oboru dalším 30 Severokorejcům. Spolupráce se SSSR nespočívala pouze v umožnění studia pro severokorejské vědce, ale byla výhodná i po materiální stránce. Později v roce 1963 získala KLDR od Sovětského svazu výzkumný reaktor 2-MW IRT-2000, který uvedla do provozu v roce 1965 a později ho modernizovala na 4-MW a 8-MW.

Výstavba komplexu v Jŏngbjŏnu

Roku 1959 podepsala KLDR dohodu o jaderné spolupráci s ČLR a během dalších let se věnovala především výzkumu zaměřenému na zpracování plutonia. Již na počátku 60. let započala s prvními experimenty na poli atomové energie a současně s výstavbou komplexu v Jŏngbjŏnu, kde byl také založen jeden z dalších institutů pro atomovou energii. Komplex byl otevřen za asistence odborníků ze SSSR roku 1964. Během tohoto období se spekulovalo o tom, že KLDR získává vybavení pro jaderný výzkum z Francie a Austrálie. 

Na počátku 70. let provedla KLDR geologický průzkum v provinciích Pchjongan Hamgjong a Hwanghä. Později byla potvrzena existence uranu v okresech Musan, Pchjangsan, Sunčchon a Pchjongwon.

Prudký rozvoj jaderného programu

Prudký rozvoj jaderného programu pokračoval i v letech 80., kdy se rozšířil jŏngbjŏnský výzkumný komplex, zvýšila se těžba v uranových dolech a proběhly první zkušební exploze. Již v této době Mezinárodní agentura pro atomovou energii prohlásila, že je KLDR vlastníkem jaderného reaktoru a je schopna vyrábět jaderné zbraně. Zároveň byla KLDR požádána o povolení vstupu MAAE do Jŏngbjŏnu a o podepsání smlouvy týkající se ochranných opatření vůči jadernému programu. Ta byla následně podepsána v prosinci roku 1985.

KLDR není vlastníkem jaderných zbraní, a podpisu smlouvy se nebrání. 

Kim Ir-sen

Těžba uranu v provincii Hamgjŏng

Na počátku 90. let začala KLDR budovat nový důl v oblasti Sinpcho v provincii Jižní Hamgjŏng, určený pro těžbu uranu a započala se stavbou zařízení pro těžbu uranu ve městě Pchjŏngsan, provincie Severní Hamgjŏng. Během tohoto období také KLDR navštívil minimálně 12x Dr. Abdul Qadir Khan, ředitel pákistánské výzkumné laboratoře v Kalkatě. Svět si byl už téměř jistý existencí jaderných zbraní na území KLDR a to i přes to, že KLDR jejich výrobu nikdy nepřiznala. Dle expertů by KLDR na výrobu dvou až tří jaderných zbraní stačilo okolo 50 tun uranu, o jehož existenci na severokorejském území byli téměř přesvědčeni.

Svět to tuší

V této době se také začaly ozývat urgence ohledně podepsání smlouvy s MAAE a to například ze strany tehdejšího japonského ministra zahraniční či ze strany Sovětského svazu. Následně japonský deník Jomiuri šimbun oznámil, že si KLDR jako podmínku pro akceptování podmínek MAAE stanovila odstranění jaderných zbraní z Korejské republiky a ruské noviny Izvestija přišly s prohlášením, že KLDR v Jŏngbjŏnu právě dokončila vývoj svého prvního jadrného zařízení. Tuto informaci poskytl Vladimir Kryučkov, člen KGB. Výrobu jaderného zařízení potvrdil i jihokorejský ministr obrany I Čŏng-hun, když oznámil, že KLDR pracuje na jeho výrobě a první jadernou zbraň by mohla získat v polovině 90. let. Informaci z deníku Izvestija podpořily o pár měsíců později i Spojené státy americké. Dle nich by KLDR měla být schopna vyrobit první jadernou zbraň do roku 1995. Měsíc na to vydala Korejská republika oficiální prohlášení, ve kterém podezření potvrdila. Navíc dodala, že zařízení v Jŏngbjŏnu by mělo být schopné vyprodukovat velké množství plutonia během jednoho roku až dvou let. 

Severní Korea jaderné zbraně nevlastní a nevyrábí a jejím hlavním cílem je udržení proti jaderné a proti válečné politiky.

severokorejský režim

Na svých podmínkách pro podepsání smlouvy s MAAE ovšem dle svých slov stále trvá. Později ovšem KLDR výstavbu jaderného zařízení přiznala, ale odmítla tvrzení, že je určeno pro výrobu jaderných zbraní. 

Severní Korea hodlá využít získanou jadernou energii k uspokojení stále rostoucí domácí poptávky po elektřině a veškerý výzkum je v souladu s mírovým využitím jaderné energie dle podmínek MAAE.

Korejská ústřední tisková agentura

KLDR se zastala i ČLR s prohlášením, že nemá žádné informace o tom, že by na severokorejském území docházelo ke stavbě zařízení schopných vyrobit jadernou zbraň.

Ať KLDR podepíše smlouvu s MAAE!

Státy, účastnící se později šestistranných rozhovorů, začínaly pomalu „ztrácet nervy“. Korejská republika roku 1991 oznámila, že pokud KLDR nepodepíše smlouvu s MAAE, je připravena zakročit silou a připravit se na možný severokorejský jaderný útok. Severokorejský prezident Kim Ir-sen toto prohlášení samozřejmě ihned označil za virtuální vyhlášení války. Ke Korejské republice se ovšem přidal i Sovětský svaz a upozornil KLDR, že pokud smlouvu nepodepíše v co nejkratší době, ukončí veškeré dodávky zasílané do výzkumného zařízení v Jŏngbjŏnu. Dále o pomoc požádal i ČLR, která se následně rovněž připojila k urgencím. V říjnu 1991 se k stávajícím státům přidala Evropská unie, Austrálie, Spojené státy americké, Polsko, Rakousko, Japonsko, Nový Zéland, Rumunsko, Maďarsko, Finsko a Bulharsko. Všechny země měly zájem na tom, aby KLDR podepsala smlouvu s MAAE a umožnila vstup inspektorů MAAE do země.  

Severní Korea nehodlá podlehnout tlaku okolí a nepodnikne žádné kroky, dokud nebudou splněny požadované podmínky.

Severokorejský premiér Jŏn Hjŏng-muk

Podpis smlouvy s MAAE

V polovině prosince 1991 už však KLDR informovala MAAE, že je ochotna podepsat smlouvu a vpustit inspektory do země. Tento postoj ji ale dlouho nevydržel a následně začala svůj podpis opět podmiňovat rozličnými podmínkami a nedbala oznámení jihokorejského prezidenta Ro Tchä-ua, že jižní část poloostrova je již „očištěna“ od jaderných zbraní. 

Pokud si Spojené státy opravdu přejí mír na Korejském poloostrově, v Asii a ve zbytku světa, měly by to dokázat prostřednictvím denuklearizace jižní části poloostrova.

severokorejský režim

V roce 1992 KLDR již po několikáté změnila názor a severokorejský velvyslanec Čŏn Inčchan 6. ledna informoval MAAE, že smlouva bude podepsána do konce měsíce. Svá slova formálně potvrdil o den později a 30. ledna opravdu došlo k podpisu smlouvy. 

Již v únoru ale americké a jihokorejské satelity zaznamenaly stavění tunelu okolo zařízení Jŏngbjŏn. Tato činnost byla vyhodnocena jako snaha o vybudování úkrytu pro materiály a zařízení, které by se neměly dostat do rukou kontrolorů MAAE. Někteří experti na severokorejskou otázku se domnívali, že KLDR stále tajně pracuje na výrobě jaderné zbraně a od jejího vyrobení ji dělí už jen měsíce. KLDR se ovšem tyto domněnky pokusila vyvrátit ubezpečením ze strany , že 

Pchjongjang jaderné zbraně vyrábět nemůže a ani nechce. Smlouva bude nejpozději do šesti měsíců ratifikována.

severokorejský velvyslanec Pak Kil-jon

MAAE byla také povolena návštěva výzkumných zařízení a to k měsíci květnu roku 1992.

Ratifikace smlouvy s MAAE

Spojené státy americké se ovšem i přes veškerá uklidňující prohlášení stále domnívaly, že k výrobě jaderných zbraní na severokorejském území dochází a že do května je dostatek času na ukrytí veškerých materiálů, které by neměly přijít do styku s kontrolory MAAE. Na základě této domněnky upozornily KLDR, že ji v případě nevpuštění inspektorů do země hrozí sankce. V dubnu KLDR překvapivě opravdu splnila, co slíbila a ratifikovala smlouvu podepsanou v lednu s MAAE. Dle podmínek smlouvy měla nyní povinnost zpřístupnit svá zařízení nejpozději do 90 dnů od ratifikace a do 30 dnů poskytnout seznam veškerých jaderných zařízení v zemi (tak učinila v květnu daného roku). 

Kim Ir-sen se nechal znovu slyšet, že jeho země žádné jaderné zbraně nevyrábí a navíc je ani nepotřebuje. Jediné, co již podle něj chybí pro vpuštění inspektorů MAAE do země, je vyřízení několika potřebných formalit. 

Kontrola zařízení Jŏngbjŏn

V květnu roku 1992 proběhla dle dohody první kontrola severokorejského zařízení v Jŏngbjŏnu. Bylo zjištěno, že laboratoř pro radiochemii je dostavena pouze z 80% a pouze 40% vybavení je použitelných. Práce v laboratoři byly ohodnoceny jako extrémně primitivní a neschopné vyprodukovat dostatečné množství plutonia potřebného pro výrobu jaderné zbraně. Inspektoři objevili ovšem také laboratoř sloužící k získávání izotopů, která nebyla zmíněna v seznamu, který MAAE obdržela. KLDR to odůvodnila tím, že laboratoř slouží k oddělování izotopů výhradně pro lékařské účely a povolila kontrolorům do zařízení nahlédnout. Závěrem prohlídky severokorejských prostor v Jŏngbjŏnu bylo sdělení, že se jedná o 30 let staré zařízení a MAAE, po tom co viděla, nemůže souhlasit s prohlášením CIA, že KLDR je schopna vyrobit v blízké budoucnosti jadernou zbraň. 

V červnu se každopádně rozhodla podniknout další kontroly, během kterých se chtěla zaměřit na zpracovávání plutonia. Během inspekcí byla objevena dvoupatrová budova částečně zahrnuta zeminou tak, aby působila jako jednopatrová a dále silnostěnné betonové sklepení, které mohlo sloužit jako skládka jaderného odpadu. Požadavek na kontrolu těchto prostor byl severokorejskou stranou zamítnut.

Odstoupení od smlouvy s MAAE

V únoru 1993 se Kim Ir-sen tajně sešel s Deng Xiaopingem, aby si zajistil čínskou podporu i v případě odstoupení KLDR od Smlouvy o nešíření jaderných zbraní. Následně odstoupení své země ohlásil v březnu. Jako důvody byly uvedeny akce Team Spirit a neustálé požadování dalších kontrol ze strany MAAE. Na seznam bylo přidáno i zasahování do vnitřních záležitostí KLDR, ohrožování její suverenity, snaha o potlačení severokorejského socialismu a „přisluhovačství“ Spojeným státům americkým. Ty za snahu o odstoupení od smlouvy začaly zvažovat uvalení sankcí, které by se mohly týkat omezení dodávek plynu, ropy a také potravin. 

Snaha o normalizaci vztahů a opětovaná kontrola MAAE

O měsíc později KLDR oznámila, že se nehodlá 13. dubna zúčastnit jednání v Japonsku, na němž bude jedním z témat také proliferace jaderných zbraní a pokud se USA hodlá uchýlit k sankcím, bude se muset KLDR začít „bránit“. Následně proběhlo několik bilaterálních setkání mezi USA a KLDR, během kterých se projednávala kontrola MAAE a normalizace vztahů. V říjnu společně oznámily, že KLDR znovu povolí vstup kontrolorů do země, výměnou za diplomatické uznání ze strany USA. Otázkou však zůstávalo, zda budou ke kontrole zpřístupněny všechny reaktory, či jen některé. 

Objevili se také spekulace, že Korejská republika a Spojené státy americké chystají zrušení cvičení Team Spirit. Již v listopadu se ale USA rozhodlo nepokračovat v jednáních s KLDR a to až do té doby, dokud nezpřístupní ke kontrole veškerá výrobní zařízení.  

Nezúčastníme se třetího kola rozhovorů, dokud nezačne hrát KLDR podle pravidel.

Americký ministr obrany Aspin

KLDR si ovšem takové chování nehodlala nechat líbit a Spojeným státům americkým vzkázala, že v takovém případě odstoupí od Smlouvy o nešíření jaderných zbraní a určila si několik podmínek, které musí být splněny dříve, než opět vpustí MAAE do země.

Byly jimi:
– písemný slib, že USA nezaútočí na KLDR jadernými zbraněmi
– Spojené státy americké musí odstranit veškeré jaderné zbraně z Korejské republiky
– Cvičení Team Spirit musí být zrušeno
– Současné příměří na Korejském poloostrově musí být nahrazeno mírovou smlouvou
– OSN musí přestat označovat KLDR za zemi podporující terorismus
– OSN musí souhlasit se znovu sjednocením Korejského poloostrova pod vládu KLDR

Následně nabídla MAAE neomezený přístup do pěti ze sedmi jaderných zařízení a omezený přístup do zbylých dvou, což americký prezident Bill Clinton zamítl jako nepřijatelný návrh. Dle Spojených států amerických totiž právě dva poslední reaktory slouží s velkou pravděpodobností k výrobě jaderných zbraní. 

KLDR přerušuje bilaterální jednání s USA

Další bilaterální jednání se KLDR rozhodla přerušit až do té doby, dokud Washington nezačne akceptovat severokorejský návrh o omezeném přístupu do výzkumných zařízení. 24. prosince již ale Spojené státy americké oznámily, že po dalším jednání Pchjongjang svolil jednorázově vpustit kontrolory MAAE do všech sedmi výzkumných zařízení bez omezení. Americký prezident Clinton dodal, že v případě porušení této dohody jsou připraveny uvalit na Pchjongjang ekonomické sankce.

I přes souhlas KLDR nebyla MAAE spokojena, jelikož dle slov Davida Kyda je jednorázová kontrola neakceptovatelná, v tomto případě je třeba opakovaných návštěv. Jeho slova byla potvrzena v lednu 1994, kdy Sam Nunn a Richard Lugar jednorázovou kontrolu také nepřijali a navíc upozornili – stejně jako americký prezident – na možnost sankcí v případě nespolupráce ze strany KLDR.

Kontrola ano, měření radioaktivity ne

Po dlouhých dohadech a výhružkách dosáhly USA a KLDR dohody, dle které by se měla kontrola ze strany MAAE uskutečnit 1. dubna 1994. Pchjongjang s návrhem souhlasil, ale zamítl navrhovaný požadavek na zkoumání vzorků a měření radioaktivity. Mezi USA a KLDR mělo v nejbližší době proběhnout třetí kolo rozhovorů, které byly díky neshodám mezi oběma státy pozastaveny. Poté, co se ale Spojené státy americké dozvěděly o dalších severokorejských požadavcích na vpuštění kontrolorů MAAE do země a o zamítnutí požadavku na zkoumání vzorků a radioaktivity, od bilaterálních rozhovorů opět ustoupily. 

Celkem tak během let 1992 až 1993 proběhlo šest kontrol, během kterých bylo zjištěno falšování množství zpracovaného plutonia, které může sloužit jako palivo pro jaderný reaktor, ale také k výrobě jaderné zbraně.

KLDR v tom nejede sama

Od poloviny 90. let začaly na povrch vyplouvat různé informace týkající se severokorejského jaderného programu. Asijské deníky zveřejňovaly data získaná z jiných světových zdrojů a stále více usvědčovaly KLDR z jaderného programu. Na začátku roku informoval jihokorejský deník Segje ilbo o tom, že Korejská lidově demokratická republika údajně získává plutonium, uran a další kovy z Kazachstánu a dalších států střední Asie. Také si již dle jeho slov obstarala uran-235, plutonium-239, osmium-187, cesium137 a stroncium, které slouží k redukci velikosti jaderných hlavic. Dle deníku pochází tyto informace z ruského dokumentu získaného v Uzbekistánu. Segje ilbo také informoval o tom, že KLDR do této doby získala 70 až 80 dokumentů týkajících se jaderných technologií. Nové informace přinesl i japonský týdeník Šukan bunšun. Dle jeho slov asistovali ruští inženýři a vědci při sestrojování severokorejské jaderné bomby a balistických střel.

Sankce budou chápány jako vyhlášení války

Dalším, kdo se vyjádřil k jaderné otázce KLDR, byl ruský institut národní bezpečnosti a strategického výzkumu. Země byla obviněna z vlastnictví jaderných hlavic, obohacování uranu nad rámec nevojenských potřeb a vybudování tajné podzemní základny v horách. Jelikož spekulace ohledně severokorejského programu stále rostly, Spojené státy americké podporované Velkou Británií, Francií a Ruskem se na svou stranu snažily „stáhnout“ i ČLR a požadovaly, aby i ona zatlačila na Pchjongjang ohledně zpřístupnění výzkumných pracovišť ke kontrole. 

Podporu v otázce uvalení sankcí na KLDR později vyjádřil i tehdejší japonský předseda vlády. 

..veškeré sankce ze strany USA budou považovány za vyhlášení války…

deník Rodong sinmum

O několik měsíců později se nechal slyšet, že zrušení odstoupení od Smlouvy o nešíření jaderných zbraní není jisté, vše záleží na vývoji situace v budoucnu.

Lehkovodní reaktory výměnou za uzavření radiochemické laboratoře

Stále oddalované třetí kolo bilaterálních rozhovorů mezi KLDR a USA se konečně uskutečnilo v polovině roku 1994. Bylo zakončeno dohodou, ve které se Spojené státy americké zavázaly dodat do KLDR lehko vodní reaktory a ta na oplátku souhlasila se zastavením provozu 50MW(e) a 200MW(e) reaktorů a uzavřením radiochemické laboratoře, která by měla být monitorována Mezinárodní agenturou pro atomovou energii. 

Dohoda také obsahovala ujištění, že se oba státy pokusí normalizovat své vztahy – USA nebude ohrožovat KLDR jadernými zbraněmi a KLDR zůstane členem Smlouvy o nešíření jaderných zbraní. Následně se oba státy dohodly, že další setkání uskuteční 23. září. Korejská republika jako „odměnu“ za spolupráci s MAAE následně nabídla KLDR dodávku lehko vodních reaktorů. 

Podpis Rámcové dohody

21. října podepsaly Spojené státy americké a KLDR Rámcovou dohodu, dle které by měl být severokorejský grafitem moderovaný reaktor nahrazen lehko vodním reaktorem. Období, mezi ukončením provozu grafitem moderovaného reaktoru a spuštěním lehko vodního reaktoru bude kompenzováno roční dodávkou 500 000 tun těžkého topného oleje.
Dalším bodem byla normalizace vztahů pomocí redukce investičních a obchodních bariér mezi oběma zeměmi. 

Za třetí se oba státy měly snažit o denuklearizaci Korejského poloostrova a posledním bodem byl slib KLDR, že zůstane členem Smlouvy o nešíření jaderných zbraní. 

Kontrola MAAE dopadla dobře

V listopadu byla MAAE konečně umožněna kontrola v KLDR a po jejím uskutečnění mohla agentura potvrdit, že 5MW(e) reaktor, laboratoř pro radiochemii a zařízení na výrobu paliva byly uzavřeny. Dále byla uzavřena výstavba na 50MW(e) zařízení v Jŏngbjŏnu a ukončen provoz 200MW(e) jaderného reaktoru v Tchäčchŏnu. První dodávku ve výši 50 000 tun těžkého topného oleje dodalo USA do KLDR v polovině ledna 1995 a na konci ledna se sešla v Berlíně skupina techniků z obou zemí, aby domluvili dodávku lehko vodních reaktorů.

Vznik organizace KEDO

Během března se Spojené státy americké, Korejská republika a Japonsko sešly v New Yorku, aby projednaly vznik organizace KEDO. 9. března podepsali smlouvu o vzniku KEDO. Následně upozornily KLDR na možné sankce v případě odmítnutí využití lehko vodního reaktoru. Během března také opět požádaly KLDR o další vpuštění kontrolorů do země a o umožnění změření množství plutonia v jaderném 5(MW)e reaktoru. KLDR nepřekvapivě požadavek zamítla a opět nabídla MAAE pouze omezený přístup.

Lehkovodní reaktory z Jižní Koreje

Během tohoto i následujícího roku postupně přislibovaly asijské i evropské státy organizaci KEDO určitou finanční podporu. Mezi nimi i Itálie s částkou 1,9 milionů dolarů, Filipíny se sumou 150 tisíci dolarů, Francie s dvěma miliony dolarů nebo Thajsko s 300 tisíci dolarů. Během roku 1995 a 1996 přistoupily i Kanada, Indonésie, Austrálie a Nový Zéland. Ke konci léta byl do KLDR z organizace KEDO vyslán tým expertů, mimo jiné z USA, Japonska a Korejské republiky, aby našli nejlepší lokalitu pro umístění projednávaných lehko vodních reaktorů. O jejich dodávce se jednalo i během dubna. Reaktory měly být dovezeny konkrétně z Korejské republiky. KLDR takovou možnost odmítla.

…reaktory přijmeme od jakékoli jiné země, kromě Korejské republiky. Jihokorejský reaktor je neprověřený a nebezpečný.

severokorejský režim

Jelikož dle Spojených států amerických byla dodávka z Korejské republiky jedinou možností, opět nedošlo k žádnému konkrétnímu závěru, pouze se státy dohodly, že se opět setkají 18. dubna. Ani tentokrát nedošlo ke konečnému rozhodnutí a jednání se protáhlo na několik dalších měsíců. V prosinci konečně došlo mezi KLDR a KEDO v New Yorku k podpisu smlouvy, dle které bude první z reaktorů společně s potřebným zařízením dodán na začátku roku 1996 a druhý během následujících pěti až šesti let.

Kdo to všechno zaplatí?

Převážnou část nákladů, týkajících se obou lehko-vodních reaktorů, na sebe vzala Korejská republika. V roce 1998 Spojené státy americké prohlásily, že se na nákladech podílet nehodlají. Dle jejich slov se i přes současnou ekonomickou krizi v Korejské republice stále jedná o stát, jenž má 11. největší ekonomiku světa a je schopný financovat většinu z částky 5,17 miliard dolarů. Později se USA ale již přiklonilo k názoru, že by se na financování reaktorů bylo ochotno podílet. O několik měsíců déle se oba státy sešly společně s Japonskem a jejich cílem bylo projednat cenu reaktorů a její možné snížení. Japonsko navrhlo snížit rozpočet z 5,17 miliard na 4,5 miliard dolarů. Otázka lehkovodních reaktorů a organizace KEDO se projednávala ještě během celého roku. 

KLDR má pomocníky

V dalších měsících se pak na scéně začínaly opět objevovat nové spekulace ohledně severokorejského jaderného programu. Tentokrát se jednalo o potencionální spolupráci s Pákistánem, Íránem a Demokratickou republikou Kongo. KLDR údajně se státy spolupracovala na konstrukci jaderné zbraně, nebo dovážela či vyvážela materiál sloužící k její výrobě. The Washington Times uvedly, že KLDR poskytuje Demokratické republice Kongo vojenskou pomoc výměnou za uran z konžského dolu v Shinkolabwe. Ve stejném měsíci jako The Washington Times zveřejnily i The Los Angeles Times informaci, že severokorejští vědci pravděpodobně pracují v pákistánských laboratořích. KLDR samozřejmě obě informace popřela a Pákistán uvedl, že spolu v žádném případě nespolupracují. Přesto se o dva roky později objevila v indických novinách The Jammu daily excelsior zpráva, že Pákistán využívá severokorejské technologie k tvorbě jaderné zbraně. Tato informace byla Pákistánem opět popřena.

Tajné podzemní pracoviště

Rusko se ovšem postavilo na stranu KLDR s prohlášením, že země jadernou zbraň nemá. Pokud by ji mělo, již by ji muselo otestovat a takový test by nemohl veřejnosti uniknout. Americké poznatky byly ale trochu jiné. V srpnu detekovali na severokorejském území tajné podzemní pracoviště, nacházející se cca 25 mil severně od výzkumného zařízení Jŏngbjŏng, podle všeho sloužící k jaderným testům. Později byly také zveřejněny jeho satelitní snímky. KLDR samozřejmě veškerá obvinění odmítla. O podzemních pracovištích zaznamenaných americkými satelity se jednalo i během dalších let.

Pchjongjang začalo k jejich zpřístupnění urgovat i Japonsko a USA nabídlo za jejich otevření 500 000 tun potravin. Tento čin ovšem později popřelo a označilo to za pouhou hospodářskou pomoc. Dále také probíhala snaha MAAE o získání kvalitních a podložených informací ohledně severokorejského jaderného výzkumu či obohacování plutonia. MAAE opět několikrát vyslala své experty, kteří se ale častokrát vrátili s nepořízenou, jelikož jim KLDR neumožňovala požadovaný přístup do veškerých výzkumných zařízení. Žádná z domněnek tedy nemohla být prozatím 100% potvrzena. 

Druhá korejská válka bude jaderná

Roku 1999 KLDR, podrážděná z neustálého tlaku okolí světu oznámila, že druhá Korejská válka bude jaderná a cítí se na ni být připravená. Korejská republika, v reakci na zprávu – přesvědčená o jaderném programu svého severního souseda a o možnosti jaderného testu – vystavěla poblíž demilitarizované zóny stanici pro detekci hluku. Ta měla schopnost zaznamenat explozi při jaderném testu až do vzdálenosti 1000 km. V tomto kritickém období stále nedocházelo k uspokojivému jednání mezi severokorejskou stranou a USA.

Severokorejští vůdci mohou být stalinističtí fanatici, teroristi, mohou vyvíjet jadernou zbraň, ale to, co jim rozhodně nechybí je rafinovanost a chytrost. Umění vydírat a ovládat Washington dotáhli téměř do dokonalosti.

reportér David Sanger z New York Times

USA a KLDR se drží navzájem v šachu

Sanford a Scobell se ovšem v reportu, který byl vydán 13 let po Sangerovi, domnívají, že i přes americkou snahu o denuklearizace Korejského poloostrova a severokorejské vydírání je situaci mezi KLDR a USA na mrtvém bodě. Teoreticky by bylo možné, že by Spojené státy na KLDR zaútočily s cílem zničit jaderná zařízení, ale takové jednání by jistě vyprovokovalo severokorejský režim k útoku a k zažehnutí mezinárodního konfliktu. Ani KLDR ale nemůže zaútočit, protože by tím zapříčinila okamžitý příchod amerických a jihokorejských jednotek. Dle Sanforda si tudíž ani jedna strana nemůže dovolit radikální krok a tato situace trvá s menšími či většími anomáliemi dodnes.

Tajné práce v konžských dolech

V lednu 2000 se opět objevily informace o severokorejské spolupráci s konžským dolem v Shinolobwe. Tentokrát informaci zveřejnil The Sunday Telegraph.   

Víme, že v oblasti dolu v Shinolobwe se pohybovalo několik Severokorejců. Nevíme ale, jestli to byli vojáci, nebo dělníci (…)

Richard Cornwall, výzkumník v Jihoafrickém institutu pro bezpečnostní studia

Toto tvrzení ovšem obě obviněné země stále popíraly. KLDR po této informaci obvinila západní tisk ze snahy poškodit Pchjongjang. 

KLDR získává plutonium, ale prozatím neumí vyrobit jadernou zbraň

S reportem ohledně obávaného severokorejského jaderného programu přišla i Korejská republika. Dle zprávy získala KLDR z grafitem moderovaných reaktorů 10-12 kg plutonia ještě předtím, než je roku 1994 přestala používat. Zároveň mezi lety 1983 až 1998 provedla na 70 testů. Bohužel, nebo spíše bohudík, stále nemá dostatečně kvalitní vybavení pro výrobu samostatné jaderné zbraně. K tomu bude potřebovat ještě několik let práce a výzkumů. Veškerá obvinění ovšem obě země popřely a KLDR obvinila západní tisk ze snahy poškodit Pchjongjang. 

Mírová jednání neúspěšně pokračují

Avšak již v roce 2002 získaly Spojené státy americké potvrzené informace o severokorejsko-pákistánské spolupráci a také důkazy, že KLDR nevyvezla ze země všechen materiál, jak se zavázala ve smlouvě z roku 1994. Ve dnech mezi 8. a 15. březnem poté došlo opět k bilaterálním rozhovorům mezi KLDR a USA. Cílem jednání bylo znovu projednat velmi citlivé téma a to severokorejský program. Setkání skončilo opět neúspěšně – strany se nedohodly na žádném konkrétním závěru, ale souhlasily, že se setkají opět v budoucnu.   Ke konci března se Spojené státy americké zúčastnily dalších, tentokrát trilaterálních, jednání společně s Japonskem a Korejskou republikou. Tématem byl samozřejmě opět jaderný program KLDR a dodávka dvou lehko vodních reaktorů. V dubnu se pak sešlo s KLDR pouze Japonsko a to přímo v Pchjongjangu. Pozadu nezůstala ani Korejská republika, která se v zastoupení s prezidentem Kim Tä-džungem sešla se severokorejským vůdce Kim Čong-ilem – stejně jako Japonsko – v Pchjongjangu.

Cílem bylo podepsání smlouvy mezi severem a jihem zabezpečující oboustrannou snahu o zlepšení vzájemných vztahů vedoucí k znovu sjednocení poloostrova. Smlouva také obsahovala prohlášení, že se obě strany při vzájemném střetu vystříhají využívání vojenské síly.  Jednání na téma KLDR a jaderné zbraně probíhala i během roku 2001. 

Kim Čong-il není důvěryhodný, jelikož zapříčinil, aby jeho vlastní lid hladověl.

americký prezident Bush

 V srpnu roku 2001 proběhl v Moskvě summit mezi KLDR a Ruskem, na kterém se jednalo o výstavbě lehko-vodního reaktoru. Následně se šest severokorejských inženýrů zúčastnilo 12. denního tréninku v Austrálii s názvem Státní systém evidence a kontroly jaderných materiálů. KLDR se k veškerým obviněním, k neustálému řešení lehko vodních reaktorů a ke své výrobě jaderných zbraní vyjádřila v listopadu. 

Vlastnictví balistických střel je projevem národní suverenity a práva na sebeobranu.

severokorejský režim

 Jak je uvedeno výše, již roku 1999 vyplavaly na povrch informace ohledně severokorejsko-pákistánské spolupráce v oblasti jaderného výzkumu. Dané podezření zveřejnily konkrétně časopisy The Washington Times a o chvíli později i The Los Angeles Times. Veškeré spekulace obě obviněné země popřely, avšak v roce 2002 získaly Spojené státy americké již potvrzené informace o severokorejsko-pákistánské spolupráci a také důkazy, že KLDR nevyvezla ze země všechen materiál, jak se zavázala ve smlouvě z roku 1994.
Již V roce 2002 také podepsala dohodu s Ruskem o výměnách vědeckého materiálu během let 2002 až 2004. Rusko ovšem popřelo, že by jakkoliv spolupracovalo s KLDR v oblasti jaderného programu.

KLDR později svůj jaderný program přiznala, vyhostila ze země všechny inspektory a experty MAAE, odstranila pečeti, kamery a odpojila monitorovací zařízení. O tři měsíce později pak znovu spustila provoz.

Osa zla

Vzhledem k dlouholetým problémům, nedůvěryhodnosti a potencionálnímu nebezpečí ze strany nepředvídatelné KLDR, zařadil prezident George W. Bush tuto zemi do Osy zla. Tento termín zahrnuje země podporující terorismus a země vyrábějící zbraně hromadného ničení. 

Jedná se o skupinu států, které svým chováním ohrožují světovou bezpečnost.

americký prezident Bush

Ihned po projevu ovšem Spojené státy americké dodaly, že i přes tento čin nemají v úmyslu žádný bezprostřední útok. Prohlášení o „Ose zla“ ale samozřejmě vztahy mezi oběma zeměmi velmi zhoršilo. 

KLDR je vysoce nebezpečný a nepředvídatelný stát, který nesplňuje podmínky pro důvěru a v jeho režim. 

Spojené státy americké

Vyvrhelem v době mezinárodní spolupráce

Již od konce druhé světové války se svět snažil naučit mezinárodní spolupráci, vývoji a globalizaci. V tu stejnou dobu se ale KLDR učila naprosto jiným věcem – jak vydržet vzdorovat všem mezinárodním požadavkům co nejdéle.  V roce 2003 země znovu ohlásila odstoupení od Smlouvy o nešíření jaderných zbraní a v únoru došlo k proniknutí severokorejského letounu MIG-12 do jihokorejského vzdušného prostoru. Korejská republika reagovala velmi podrážděně a oznámila, že situace na Korejském poloostrově je natolik napjatá, že jaderná válka může vypuknout každým okamžikem.

Snaha o odstranění jaderných zbraní mírovou cestou

O dva měsíce později se setkaly ČLR, USA a KLDR v Pekingu. Bush oznámil, že se KLDR svým únorovým činem opět uchýlila k vydírání a o měsíc později The New York Times informovaly o změně americké strategie vůči KLDR. Místo pokusů o zamezení výroby jaderných zbraní se USA pokusí zamezit alespoň exportu jaderného materiálu do jiných zemí. Později se ale prezident Bush a jihokorejský prezident Ro Mu Hjon domluvili na mezinárodní spolupráci a na odstraňování jaderných zbraní z KLDR mírovou cestou. 

Uděláme vše pro to, aby se znovu vrátily mír a prosperita Korejskému poloostrovu a vyřešila se otázka jaderných zbraní v KLDR. 

novoroční projev jihokorejského prezidenta Ro Mu Hjona

MAAE opět žádá o povolení kontroly

V březnu stejného roku se opět ozvala MAAE s požadavkem kontroly jaderných zařízení v KLDR. KLDR oznámila, že je ochotna zanechat jaderného výzkumu výměnou za zrušení ekonomických sankcí a poskytnutí 2 milionů kW elektrické energie. Také vyslala do Washingtonu zprávu, že by USA vůči ní mělo přestat uskutečňovat nepřátelskou politiku, jelikož toto chování nikam nevede, pouze vztahy zhoršuje. 

KLDR je tím nejzávažnějším problémem, jakému MAAE čelí.  

španělské noviny El Pais

Za neshody může nepřátelská politika Spojených států

O několik měsíců později ovšem KLDR opět svůj názor na ukončení jaderného programu změnila a oznámila, že USA by při své současné nepřátelské politice ani nemělo snít o tom, že k něčemu takovému dojde. Také obvinila Spojené státy americké, že jsou to ony, kdo je zodpovědný za veškeré současné problémy mezi oběma zeměmi.
Tehdejší rozbouřenou situaci se pokusila uklidnit také OSN, kdy generální tajemník Kofi Annan požádal Pchjongjang, aby se vrátil k šestistranným rozhovorům a pokračoval v jednání ohledně jaderných zbraní. KLDR souhlasila s návratem, ovšem pouze za podmínky bilaterálních jednání s USA, což bylo Spojenými státy americkými zamítnuto. 

Komunistický režim tak byl postaven před rozhodnutí, zda se vrátit zpět k šestistranným rozhovorům, nebo čelit mezinárodní izolaci.  

Pro šestistranné rozhovory nejsou příznivé podmínky

Během těchto napjatých dní odjel v březnu 2005 severokorejský premiér do ČLR, kde se zdržel 6 dní. Došlo k jednání mimo jiné s čínským prezidentem Hu Jintaem, premiérem Wen Jiabaem. 

Šestistranné rozhovory nebojkotujeme, ale vrátíme se, až budou „příznivé“ podmínky.

sevrokorejský režim

Svého postoje se držela i na africkoasijském summitu v dubnu v Jakartě, kterého se zúčastnila i Korejská republika. Spojené státy americké nakonec o několik měsíců později souhlasily s bilaterálními rozhovory a KLDR se vrátila k šestistranným rozhovorům v listopadu stejného roku. 

První jaderný test

Následující rok ale přes veškeré omezující opatření a bilaterální či multilaterální jednání provedla svůj první jaderný test, kterým šokovala celý svět. Severokorejský ministr zahraničí šest dní před testem prohlásil, že se KLDR k takovému kroku chystá a důvodem je extrémně vysoká hrozba jaderné války a neustálé sankce a tlak ze strany OSN. Ve svém prohlášení ovšem nespecifikoval, kdy by k testu mělo dojít. Rada bezpečnosti OSN samozřejmě proti tomuto plánovanému kroku ostře vystoupila. Taková akce by mohla silně ohrozit mír, stabilitu a bezpečnost v regionu. Testu se jí ovšem zabránit nepodařilo, ten bez ohledu na veškeré zákazy a upozornění proběhl 9. 10. 2006.

I přes ubezpečení KLDR, že vše bylo provedeno s rozvahou a nehrozila žádná rizika, vyvolal tento čin v RB OSN intenzivní jednání a následné uvalení sankcí.

KLDR dělá vstřícný krok

Roku 2007 se KLDR lehce umoudřila a opět souhlasila s vpuštěním inspektorů MAAE do země a s uzavřením zařízení v Jŏngbjŏn do 60 dnů od podepsání dohody, to vše výměnou za dodávku 50 000 tun těžkého topného oleje. K dohodě došlo během pátého kola šestistranných rozhovorů, které se tentokrát konalo v Pekingu. V září udělala KLDR další vstřícný krok a nabídla chronologii, ve které zveřejní uzavření všech svých zařízení. Během následující kontroly agentura potvrdila, že pět hlavních zařízení bylo zavřeno a KLDR přislíbila, že zbylá zařízení zavře do konce roku. Na základě této skutečnosti v prosinci navštívil KLDR americký zástupce Christopher Hill. Jeho návštěva se zdála pozitivní. 

Zdá se, že se KLDR blíží ke kompletní denuklearizaci a uzavření veškerých výzkumných zařízení. 

MAAE

Také předal dopis, adresovaný severokorejskému vůdci, ve kterém byl urgován od amerického prezidenta Bushe k uzavření veškerých zařízení a to nejpozději do konce roku. Hill se se zástupcem KLDR sešel mimo jiné ještě v únoru následujícího roku – tentokrát s viceministrem Kje-gwanem – konkrétně v Pekingu. Podle Hilla se Kim vyhýbal konkrétní charakteristice současné situace v oblasti denuklearizace. 

KLDR v současné době nespolupracuje s jinými zeměmi a ani se k tomu do budoucna nechystá. 

sevrokorejský režim

Vstřícná politika KLDR končí

V květnu poskytly dokument o osmnácti tisících stranách týkající se programu na získávání plutonia. Dokument ale neobsahoval informace týkající se obohacování uranu či spolupráce s jinými zeměmi. Vstřícná politika KLDR ovšem neměla dlouhého trvání a v září se opět vrátila k bojkotu denuklearizace, požádala MAAE, aby odstranila svá veškerá zařízení a vykázala inspektory ze země.
Pro uklidnění situace nabídly Spojené státy americké odstranění země ze seznamu států podporujících terorismus, což také v říjnu učinily. Přesto ale KLDR nepovolila inspektorům MAAE odebrat vzorky a odvézt je k testování. USA její rozhodnutí odsoudilo, jelikož se na tomto kroku dohodly již dříve.
Na povrch také vypluly informace od nejmenovaného zdroje, dle kterých získala KLDR v letech 1990, 2003 a 2005 cca 30 kilogramů plutonia a během svého prvního jaderného testu v roce 2006 spotřebovala přibližně 2 kilogramy z celkového získaného množství. OSN se ovšem domnívala, že celkové množství plutonia může dosahovat až 44 kilogramů.   

Druhý jaderný test

V únoru roku 2009 se KLDR objevila na veřejnosti s upozorněním, že se chystá vypustit na oběžnou dráhu satelit Kwangmjongsong-2, nesený nově vyvinutou raketou s názvem Unha-2. Někteří kritici se v tuto chvíli začali domnívat, že by se mohlo jednat o předzvěst k druhému jadrnému testu.

V květnu byl pak druhý jaderný test opravdu proveden. 

Jednalo se o prokázání soběstačnosti a svrchovanosti země a navíc o garanci míru a bezpečnosti Korejského poloostrova.

sevrokorejský režim

Sankce OSN a bombardování jihokorejského ostrova Jonpchjong

Rada bezpečnosti OSN ovšem jaderný severokorejský test opět odsoudila a rozšířila sankce. KLDR na základě sankcí opět bojkotovala šestistranné rozhovory a odmítala se k nim vrátit, dokud Rada Bezpečnosti sankce nestáhne. Překvapivě ale stále tvrdila, že jejím cílem je denuklearizace poloostrova a mír na obou stranách.

Nehledě na svá tvrzení o udržení míru odstoupila v první polovině roku 2011 ze všech jednání se svým jižním sousedem a došlo k bombardování jihokorejského ostrova Jonpchjong ve sporných vodách Žlutého moře a potopení jihokorejské fregaty. Soul odpověděl na agresivní provokace ze severu rozmístěním taktických střel poblíž demilitarizované zóny. Střely jsou schopné zasáhnout severokorejskou metropoli Pchjongjang.  

Nový vůdce Kim Čong-un pokračuje v testování jaderných zbraní

Po smrti vůdce Kim Čong-ila nastoupil jeho syn Kim Čong-un. Žádné uvolnění režimu, či zmražení jaderného programu se ale pod jeho vedením nekoná. Z KLDR se dostaly na veřejnost informace, že zesnulý vůdce nabádal v závěti svůj lid k pokračování ve vývoji jaderných zbraní Jedná se prý o jedinou možnou cestu k udržení míru na Korejském poloostrově.

Je nutné vyhrát psychologickou válku se Spojenými státy americkými. KLDR by měla začít vystupovat jako jaderná velmoc, oslabit ekonomické sankce a tím nastartovat hospodářský rozvoj země.

sevrokorejský režim

Důkaz toho, že KLDR opravdu nemá v plánu zastavit jaderný program, na sebe nenechal dlouho čekat a 13. 4. 2012 byla ze severokorejské odpalovací rampy v Tongčchang-ri vypuštěna Raketa Unha-3. Několik minut po startu se ale rozpadla a zřítila do moře. OSN v odpovědi na to start rakety odsoudila jako porušení svých rezolucí a opět zpřísnila sankce.
Následně KLDR oznámila, že se dál necítí vázána úmluvou na jaderné testy a testy balistických raket a ostře se postavila proti jednání OSN. V polovině roku se KLDR sama prohlásila za jadernou velmoc.

Kim Čong-il přeměnil naši vlast v nepřemožitelný stát se silnou politickou ideologií, v jadernou velmoc a neporazitelnou vojenskou mocnost a otevřel tak cestu pro vybudování silného a prosperujícího národa.

severokorejská ideologie

Tato slova napovídají, že se země zřejmě jen tak svého jaderného programu do budoucna vzdát nehodlá.