Kim Čong-il miloval filmy. Měl sbírku tisíců filmů ze všech koutů světa a byl fanatický obdivovatel americké a japonské kinematografie. Nebyl ale jen vášnivým fanouškem – sám se také pasoval do role režiséra a jeho touha po tvoření filmů ho roku 1978 donutila k únosu jihokorejského režiséra Sin Sang Oka a jeho manželky, herečky Čoi Eun He. Ti se na osm let ocitli v tvůrčím zajetí, kdy pro tuhý totalitní režim natáčeli jeden snímek za druhým. Puritánská komunistická morálka je dokonce donutila znovu uzavřít manželství. Jejich vysvobození a návrat do Jižní Koreje pak pro změnu zrežírovala CIA. 

Podíleli se například na filmech Talchulgi (1984), Posel, který se nevrátil (1984) nebo Pulgasari (1985). 

V severokorejském filmu hraje největší roli propaganda. Počínaje filmem Má rodná vesnička, v němž se vypráví příběh osvobození Koreje korejskými partyzány v čele s Kim Ir-senem, nikoliv Rudou armádou, jak událost proběhla doopravdy, přes Kim Čong-ilovu produkci velkolepého snímku Moře krve a filmu Květinářka, na kterém se Kim podílel i režisérsky, až po Sinovo severokorejské filmové období, které narušilo propagandistickou šeď a mohly vzniknout filmy jako akční film Mstitel s píšťalou nebo proslulý brakový snímek Pulgasari, kopírující film Godzilla. To byl také začátek konce severokorejského filmu, nejdůležitějšího nástroje Kimovy propagandy. Po útěku Sina a Čoi ještě přežíval do 80. let, ale snímky už neměly sílu oslovit publikum, které začalo pořádat nelegální soukromé projekce zahraničních filmů na pašovaných DVD.

Celý životní příběh Sina a Čcho sepsal  Paul Fischer v knize „Kim Čong-il uvádí“, která v češtině vyšla roku 2015. 

Vše, co se Kim Čong-il naučil a co poté v Severní Koreji konal, pocházelo z filmů.

Severokorejské snímky jsou bohužel velmi špatné, nekvalitní s primitivními triky a lacinými záběry. Jsou ale dělané pro publikum, které nikdy nic jiného nevidělo a možnost jít do kina je jediným zpestřením jinak šedivých dnů. A tak příběhy o těžkém životě hlavního aktéra, kterého při životě drží jen nehynoucí láska k vůdci a straně hltají diváci s nehraným nadšením.

Filmy o Severní Koreji

O této téměř hermeticky uzavřené zemi se podařilo natočit několik velmi dobrých českých i zahraničních dokumentů. 

Vítejte v KLDR!

Mezi jeden z nejznámějších českých patří Vítejte v KLDR! od režisérky Linda Kallistové Jablonské, ve kterém skupina českých turistů vyjede cca na týden do Severní Koreje a kamera během pobytu mapuje jejich pocity a postřehy.
V roce 2009 byl dokument nominován na cenu Českého lva za Nejlepší dokumentární film. 

V paprscích slunce

Roku 2015 vyšel ve spolupráci Rusko / Česko / Německo / Severní Korea / Lotyšsko dokument s názvem V paprscích slunce. Uznávaný ruský dokumentarista Vitalij Mansky dostává povolení sledovat rodinu dívky Zin-mi, která se připravuje na oslavy výročí nejvyššího vůdce Kim Čong-ila. Ovšem je mu umožněno filmovat pouze podle pečlivě připraveného scénáře, aby nic nenarušovalo obrázek života spokojeného lidu. Přesto je snímek úplným opakem propagandy. Dokumentaristé totiž nechali běžet kameru i ve chvílích, kdy jsou scény předem aranžovány severokorejskými „režiséry“, nebo ji namířili na usvědčující detaily, které mistrům manipulace unikly. Záběry, které neměly nikdy vzniknout pak byly umně vloženy do příběhu o zdánlivě šťastném životě v novodobé potěmkinovské vesnici.

Neříkejte mé matce…

Francouz Diego Buñuel provádí diváky v dokumentárním cyklu Neříkejte mé matce…zeměmi, jako jsou Kongo, Afghánistán, Irák, ale i Severní Korea a pořizuje s místními rozhovory i na velmi ožehavá témata. 

Interview

Roku 2014 pak pod názvem Interview vznikla americká parodie na severokorejský režim a Kim Čong-una. Hlavními postavami jsou Dave Skylark (James Franco) a jeho producent Aaron Rapaport (Seth Rogen),  autoři populárního televizní pořadu o celebritách „Skylark Tonight“. Když se jim donese, že severokorejský diktátor Kim Čong-un jejich show miluje, domluví si s ním rozhovor s vidinou, že se prosadí i na poli seriózní žurnalistiky. Zatímco se Dave a Aaron připravují na cestu do Pchjongchjangu,  plány jim poněkud naruší CIA, která dvojici nezkušených šílenců pověří jedním úkolem navíc: zabít Kim Čong-una. 

Díky výhrůžkám po natočení filmu dostali herci osobní ochranku. 25. června 2014 oficiální tisková agentura KCNA film odsoudila a požadovala jeho stáhnutí. Ve zprávě taktéž stálo, že produkce a uvedení filmu, jehož zápletka má za cíl zranit korejského vůdce, je do očí bijící akt terorismu a války, který nebude tolerovaný. Koncem roku 2014 studio Sony, které snímek produkovalo, čelilo masivnímu hackerskému útoku. Spekuluje se, že za útokem stála právě Severní Korea. Před samotnou premiérou následovaly další teroristické výhrůžky, na základě nichž se studio Sony rozhodlo film v kinech neuvádět.  Proti neuvedení filmu se vyjádřili také celebrity, mezi nimi například George Clooney. V období Vánoc 2014 poté studio Sony změnilo svůj postoj a snímek i díky výstupům osobností nakonec do menších kin, které si o promítání zažádali, pustila.
Snímek se současně dočkal online uvedení, kdy si jej mohli lidé již současně s premiérou v kinech pustit doma prostřednictvím internetu. 

Dokumenty o Severní Koreji

Na internetu je také množství volně stáhnutelných dokumentárních filmů, mimo jiné např. Severní Korea, jeden den života; Severní Korea: Kdo udává tón, Severní Kora: Portrét rudého diktátora, Severní Korea: zoufalá či klamající a další.