Tíseň totality na severokorejský způsob

Tour guidelines

§ 1

It’s forbidden to bring cell phones, GPS devices, telephoto lenses longer than 150mm and camcorders into North Korea.
§ 2

Taking photographs from trains or buses is strictly forbidden.
§ 3

It’s not possible to separate from the group
§ 4

Hotel rooms can be bugged.
§ 5

Three guides will be responsible for our group.
§6

Some of the assigned guides may understand Czech.
§ 7

Průvodci jsou jedinými Severokorejci, se kterými přijde turista do přímého kontaktu.
§ 8

Průvodci jsou jedinými Severokorejci, se kterými přijde turista do přímého kontaktu.
§ 9

Pokud průvodce naznačí, že není vhodné se na nějakém místě zdržovat, je třeba to respektovat.
§ 10

Průvodce nese za chování turisty odpovědnost před vyššími orgány.
§ 11

Jakýkoliv projev kritiky nebo neúcty vůči Velkému vůdci může být trestně postihován. Trest ovšem dopadá primárně na průvodce, nikoliv na turistu.

Tíseň totality na severokorejský způsob

There are no translations available.

2. 3. 2009, Autor: Irena Hejdová, http:www.ihned.cz

/Od naší spolupracovnice/

V roce 2006 vyjeli na autokarový výlet komediální Účastníci zájezdu, předloni dokumentaristka Lucie Králová s filmem Ztracená dovolená pátrala po skupině Asiatů až v Číně. Její kolegyně Linda Jablonská teď jako by oba filmy spojila v jeden, když vyrazila na zábavný i mrazivý výlet do KLDR.

Cestu českých turistů do jedné z posledních výsep komunismu absolvovala Jablonská s kameramanem Davidem Cysařem jako běžná účastnice zájezdu. Ten má pevná pravidla, která zahrnují i zákaz mobilních telefon, GPS či teleobjektivů a videokamer. Techniku Češi do Koreje přesto provezli a teď o tom přinášejí zprávu v kinech - ve filmu Vítejte v KLDR.

Jablonská se tématem komunistické ideologie zabývala už ve svém celovečerním debutu Kupředu levá, kupředu pravá, věnovaném mládežnickým buňkám ODS a KSČM. Ve filmu Vítejte v KLDR je značně limitována uzavřeností navštívené země a přísným režimem, který tu musí turisté dodržovat, a sama přiznává, že nemá pocit, že by v průběhu zájezdu KLDR poznala. "Bylo to, jako kdyby nás postavili na půl hodiny na Staromák a my z toho měli mít pocit, že poznáváme Českou republiku," říká s tím, že pro ni bylo zajímavější sledovat, co Severokorejci chtějí, aby čeští turisté poznali. "Přes tuhle jejich taktiku jsme zase my poznávali místní systém."

Vítejte v KLDR je mnohem víc dokumentem o cestě českých turistů než o cíli této cesty. Češi sem přijíždějí vybaveni slivovicí a především vzpomínkami na komunistickou minulost vlastní země. Právě v konfrontaci s vlastní zkušeností pak vyplouvají na povrch skryté hrůzy zdánlivě idylické dovolené. Když se účastníci zájezdu bojí, že jsou na pokoji odposloucháváni, když se obezřetně přibližují k policistům na ulicích, když spekulují o tom, zda se nepohybují jen v jakési potěmkinovské vesnici, v níž jsou všechny záporné stránky severokorejského režimu pečlivě uklizeny do zákulisí.

Program zájezdu zahrnuje návštěvu knihovny i opulentního dětského vystoupení, ochutnávku národního pokrmu i přednášku o americké agresi. Ve filmu chybí bližší kontakt s místními lidmi, na to je česká delegace příliš pečlivě hlídána. Přímý kontakt má jen s pečlivě vybranými průvodci, občasné pokusy zapříst hovor s obyčejnými lidmi se omezí na pár nic neříkajících frází. Bezstarostnost a veselí turistů se postupně mění v tíseň a strach. Je napínavé sledovat, jak se v českých turistech probouzejí dávno zasuté návyky z doby českého komunismu, jak se v totalitní zemi stávají oběťmi paranoie i jak se s ní vzápětí sebeironicky vyrovnávají.

Češi se nejprve odmítají poklonit u sochy severokorejského vůdce, poté ale ochotně ohnou hřbet i s květinou kimčongilií v ruce. Spekulují o tom, kdo z lidí kolem nich je tajný policista, na konci si ale i se svými průvodci družně zazpívají Internacionálu.

Humorný tón filmu dodávají i vložené amatérské videozáběry dalších účastníků zájezdu natočené i s informativním komentářem. Přesto po zhlédnutí filmu zůstává spíš nepříjemná pachuť z toho, čeho jsme spolu s českými turisty byli svědky. Na síle snímku to ale neubírá, spíše naopak.

"Nejblíž pravdě o KLDR jsme možná byli ve chvíli, kdy jsme se loučili s korejskou průvodkyní Kim na nádraží. Původně jsme si mysleli, že průvodci budou nepříjemní estébáci, Kim byla ale vážně velice sympatická paní a dost jsme si ji oblíbili. My sedíme ve vlaku a odjíždíme do "normálního" světa a ona zůstává v Severní Koreji. Nikdo z nás neví, co se s ní stane, nemůžeme jí napsat, ani zavolat, nevíme, co si skutečně myslí o tom všem, co každý den zažívá...," dodává režisérka.

Linda Jablonská: Vítejte v KLDR. Premiéra 26. 2. Distribuce Aerofilms.