Na slovíčko s Lindou Jablonskou, režisérkou filmu Vítejte v KLDR

Tour guidelines

§ 1

It’s forbidden to bring cell phones, GPS devices, telephoto lenses longer than 150mm and camcorders into North Korea.
§ 2

Taking photographs from trains or buses is strictly forbidden.
§ 3

It’s not possible to separate from the group
§ 4

Hotel rooms can be bugged.
§ 5

Three guides will be responsible for our group.
§6

Some of the assigned guides may understand Czech.
§ 7

Průvodci jsou jedinými Severokorejci, se kterými přijde turista do přímého kontaktu.
§ 8

Průvodci jsou jedinými Severokorejci, se kterými přijde turista do přímého kontaktu.
§ 9

Pokud průvodce naznačí, že není vhodné se na nějakém místě zdržovat, je třeba to respektovat.
§ 10

Průvodce nese za chování turisty odpovědnost před vyššími orgány.
§ 11

Jakýkoliv projev kritiky nebo neúcty vůči Velkému vůdci může být trestně postihován. Trest ovšem dopadá primárně na průvodce, nikoliv na turistu.

Na slovíčko s Lindou Jablonskou, režisérkou filmu Vítejte v KLDR

There are no translations available.

25. 2. 2009, Juicy, Jana Micková
Co pro vás bylo hlavním impulzem k návštěvě a především k natočení filmu o KLDR?

Loni na festivalu Jeden svět byl na projekci filmu o KLDR jako host jeden severokorejský uprchlík. Zeptala jsem se ho, co může udělat člověk ze střední Evropy, aby nějak pomohl Severokorejcům. Odpověděl, že nejdůležitější je pro ně neustávající mediální zájem, který snad také časem přispěje k pádu režimu. To byl pro mě výrazný impulz film udělat.

Do KLDR je zakázáno dovážet např. mobilní telefony, videokamery, zařízení GPS... Jak si vysvětlujete fakt, že jste do země provezli kamery a dokonce vyvezli natočený materiál?

My jsme to riskli. Před cestou jsem si zjistila, že kamery turistické velikosti nejspíš projdou, mikrofony a příslušenství jsme rozmontovali a rozdělili po zavazedlech. Nicméně první, na co se mě zeptali naši " průvodci", když jsme osaměli, bylo, jestli jsem ta Linda, co tady chce točit film. A po celou dobu nás nechávali až podezřele na pokoji, občas mi dokonce radili, jak udělat lepší záběr. A cestou přes korejsko- čínskou hranici, když probíhala kontrola pohraničníků, jsme my byli snad jediní z celého vagonu, kterým neprohlíželi fotky, nic nevymazali a na nic se neptali. Takže předpokládám, že o vzniku filmu od počátku do konce věděli a rozhodli se natáčení umožnit. Proč, to netuším.

KLDR ve vašem filmu působí pošmourně, stísněně, připomíná dobu v ČR nedávno minulou. Dolehla na vás nějakým způsobem ta hutná, kýčovitá propagandistická atmosféra?

Velice silně. Totální šeď a pro mě do té doby neznámá tíseň byla umocněná jistým pocitem nepatřičnosti. My, západní turisté trávíme v zemi šest dnů a stěžujeme si na depresivní atmosféru kolem, lidé, které potkáváme, ale v tomto prostředí tráví celý svůj život.

Kdo a proč se na takovou podivnou dovolenou podle vás vydá? Co turisté v KLDR hledají?

To je v podstatě jedno z hlavních témat filmu. Otázka, proč má člověk touhu nechat se na týden zavřít do jednoho velkého koncentráku, ocitnout se v pozici návštěvníka unikátní zoologické zahrady. Někdo tam jede, protože už všude jinde byl, někdo protože chce být jediný ze svého města, kdo se může pochlubit takovou zkušeností, někdo si zase libuje v temných stránkách lidstva. Někdo si chtěl zavzpomínat na minulost, někdo je tou zemí zkrátka fascinován.