Dva výlety do Severní Koreje

Tour guidelines

§ 1

It’s forbidden to bring cell phones, GPS devices, telephoto lenses longer than 150mm and camcorders into North Korea.
§ 2

Taking photographs from trains or buses is strictly forbidden.
§ 3

It’s not possible to separate from the group
§ 4

Hotel rooms can be bugged.
§ 5

Three guides will be responsible for our group.
§6

Some of the assigned guides may understand Czech.
§ 7

Průvodci jsou jedinými Severokorejci, se kterými přijde turista do přímého kontaktu.
§ 8

Průvodci jsou jedinými Severokorejci, se kterými přijde turista do přímého kontaktu.
§ 9

Pokud průvodce naznačí, že není vhodné se na nějakém místě zdržovat, je třeba to respektovat.
§ 10

Průvodce nese za chování turisty odpovědnost před vyššími orgány.
§ 11

Jakýkoliv projev kritiky nebo neúcty vůči Velkému vůdci může být trestně postihován. Trest ovšem dopadá primárně na průvodce, nikoliv na turistu.

Dva výlety do Severní Koreje

There are no translations available.

2. 3. 2009, Pavel Mandys, Týden
Nejprve kanadský výtvarník, nyní česká dokumentaristka: oba se vydali do tajemstvími zahalené stalinistické země, aby mohli vyprávět o poměrech, které tam panují.

Francouzsky hovořící Kanaďan Guy Delisle se do skanzenu stalinismu vydal v roce 2003, česká dokumentaristka Linda Jablonská o pět let později. Delisle o tom v roce 2003 napsal komiksovou reportáž Pchjongjang ( česky vyšla před třemi týdny v překladu Kateřiny Reinischové), Jablonská natočila celovečerní dokument Vítejte v KLDR!, který měl premiéru minulý týden.

Izolováni v betonu

Zvolené formáty mají své výhody i úskalí, mnohé posílené propracovanou uzavřeností severokorejského režimu: zakázány tam jsou mobilní telefony, internetové připojení neexistuje, fotografovat a natáčet se smí jen na vyhrazených místech. To zvýhodňuje obrazové možnosti komiksu, na druhou stranu však tento pro mnohé stále ještě triviální žánr může svádět k lehkovážnému čtení; přesvědčivost autentických záběrů mu přece jen chybí.

Jednu podstatnou výhodu však Delisle měl: zatímco Jablonská se do Severní Koreje dostala s turistickým zájezdem na týden, on tam byl podstatně déle, protože jako zástupce francouzské firmy dohlížel na práci místních animátorů; produkce tam za levnější pracovní silou přenesla ruční fázování animovaných filmů. A zatímco Jablonská přijela s kameramanem a dalšími Čechy, Delisle byl úplně sám, odkázán jen na průvodce a tlumočníky. Jinak se potýkali se stejnými překážkami: do kontaktu s neprověřenými místními obyvateli se nikdy nedostali, na každém kroku byli pod dozorem sice milých, ale paranoidně ostražitých lidí. Delisle líčí, jak si pouštěl v pokoji jazzovou hudbu: i když prosil průvodce, aby kvůli vedru nechal otevřené dveře na chodbu, on je neustále zavíral - přestože hotel byl v podstatě prázdný (" Jazz může mít na ostatní špatný vliv!"). Jsou izolováni a ukazují jim leda velkolepé betonové stavby či monstrózní představení, čímž se mají podle představ režimu utvrdit v tom, že socialismus v Severní Koreji dosahuje skvělých výsledků; o soukromém životě Korejců se však nic nedozvědí. Za propagandistickou fasádu proniknou jen v detailech: Jablonská, když náhodou odkryje koberec v hotelu a objeví, že je podložen nikoli novinami, jak se dělávalo u nás, ale popsanými listy ze školních sešitů. Delisle zase zjistí, že okna architektonické chlouby hlavního města, výškové restaurace s otočným posledním patrem, se myjí s použitím zoufale improvizované a nebezpečné primitivní kladky.

Málo hrozivé

Jablonská si byla těchto úskalí vědoma, a proto je podstatnou částí jejího filmu zjišťování motivace a dojmů ostatních účastníků zájezdu. Češi se tam totiž ocitají v opačné pozici, než v jaké byli ještě před dvaceti lety - tedy v roli blahobytných pozorovatelů systému, jenž by byl kuriózní a komický, kdyby v něm nemusel nikdo doopravdy žít. Motivace režimu je jasná a nám z let reálného socialismu dobře známá - získat nějaké ty valuty. Motivace nynějších českých turistů je přitom hédonistická: být někde, kam se jiní nedostanou, zažít něco výjimečného. Někteří se baví, jiní se občas rozhořčují, dva starší muži se dobrovolně pokloní soše velkého Kima a upřímně se dojmou na pionýrském představení; dodejme, že ( až příliš) perfektně secvičeném. A dojde i na zklamání: trochu nuda, není to tak hrozivé, jak jsme se těšili

Nedostatečně hrozivé je to možná i proto, že turisté neznají souvislosti a vývoj země pod vedením Kimů. Vyčítat jim to nelze, Jablonská by však mohla občas připomenout či uvést na pravou míru některé propagandistické báchorky - třeba jako to dělá Delisle, když komentuje a fakty dokládá režimní výklad událostí korejské války anebo připomíná hladomor v 90. letech (" Společnost Henessy tehdy prohlásila, že Severní Korea je její nejlepší klient.").

Vítejte v KLDR! je film jistě unikátní, poctivý a v mnoha směrech sympatický. Oproti mnohem komplexnějšímu a ostřejšímu Delislovu komiksu však příliš často působí jen jako rodinné video; pravda, z dosti netradiční dovolené. Možná i proto, že režim trochu povoluje: u Kimova muzea si nyní dokonce smíte koupit zmrzlinu.

Pavel Mandys